134. Zklamaná naděge.
Těš se, můg Jenjčku, těš, Powěz, gestli ty mne chceš? Gá si ráda na tě počkám, Genom gestii se tě dočkám, Gestli si mne pak wezmeš.
»A gá si tě newezmu, Gá na wognu odgedu; Konjčka sobě osedlám, Geště s tebau se rozžehnám, A wjc už nepřigedu.«
Ach! gá se už mohla wdát,
Měla na tě nečekat; Dostala bych upřjměgšj, Než gsi ty, můg neymilegšj,
Škoda wěku nastokrát!
»Ty se newdáš gen gednau, Hned ti twářičky zblednau, Twoge krása se proměnj — Adie, mé potěšenj!
Nepřigdu wjc za tebau.«