139. Odgezd milého.
Srow. Mor. F. S. 1840. 162.
Což se mé srdečko we mně leká, Ze na mne weliká wogna čeká! Čeká, čeká můg kůň wraný, Na něm ge šáteček wyšjwaný.
Kam pak se poděgu, w kterau stranu, Bych geště uwiděl mogi pannu ?
Wygdu si gá, ohljdnu se,
Nespatřjm žádného — zarmautjm se.
Psal sem a pečetil dwoge psanj, Nedostal sem žádné odpowědi,
Psal sem gj, psal — wjc nebudu;
Odgedu na wognu — ten tam budu.
Přes potok můsteček prohýbá se, Roste tam trawička, neseká se; Pod tjm mostem gsau rybičky, Žádný ge nelowj — gsau drobničky.
Wyletěla siwá holubička, Přinesla psanjčko od miláčka;
Pjše milý, pjše, pjše,
Že on k nj přigede co neyspjše.