Položila hlawu do getele, Poslauchala pilně kdo to gede; Slyšela řičeti koně wrany: »To gsau koně mého potěšenj!
Kam pak, mé srdečko! pogedete, Že wy mne s sebau wjc neberete?« » »Pryč pogedu — nepřigedu, Tebe tu poručjm Pánu Bohu.««
140. Odwedený.
(Nápěw 92.)
Ach bolj mne, bolj mne Mě srdečko w mém těle ! Wšak už mně to dáwno powjdali, Ze mne wrchnost odwede.
Konšelowé, rychtáři Okolo mne obcházj, A ta moge neymilegšj kauká, Brzo-li mne naložj.