147. Laučenj.
Srow. Mor. F. S. 1840. 41. (Nápěw 98.)
Což ge mi býwalo Weselo wygjti, Když se rozwjgelo Pod našima 1) kwjtj.
Nynj mi nastalo Smutné rozlaučenj, Že mám býti zbawen Swého potěšenj.
Kdož mne ho zbawuge ? Woganštj stawowé; Napsali psanjčko, Že musjm do pole.
Do pole šjrého, Před cjsaře pána; Plakala má milá Do bjlého rána.