Luhačovské Zálesí


Antonín Václavík, Luhačovice 1930

Obr. 26. Zděná Boží muka u Zlámance.

vykládají domácí lidé tak, že prý občané se uchýlili v nepokojných dobách na kopce, kde se ohradili, aby se „retovali" — odtud prý původně Retechov.

Z první doby křesťanské se datuje pojmenování Vasilsko. Obec Biskupice dostala jméno odtud, že lidé byli poddáni biskupovi, Hřivínův Újezd dostal svůj přídomek od Hřivínů z Újezda. Název Horní či Kamenná a Dolní Lhota vznikl osvobozením obce od určitých poplatků vrchnosti. Deminuti-vum Petrůvka značí, že vesnice zanikla a byla znovu vystavěna. L. Hosák míní, že se původně zvala Petrovice.

Nemáme o všech obcích písemných památek, ačkoliv mnohé okolnosti ukazují, že osady ty vznikly daleko dříve, nežli se o nich děje zmínka. Platí to na př. o Pozlovicích, Hrádku a Slavičíně. Bezpečně zaznamenány jsou v XII. stol. Biskupice, Opatovice, Vasily a Ořechov. O záznamech a proměnách dalších obcí lze se dočisti v citovaných pracích, k jejichž výtěžkům budoucí badání přinesou jistě nová osvětlení.

„ÚSTAVA"

Trvalo to dlouho, než si na Zálesí „zbudovali ústavu".1) „Řečnovało sa o tom, že by sa mněło stavit dva a třebas aj tři roky," ale vždy k tomu „čehosi" chybovalo, „jednúc toho, podruhéj onoho," jak přísloví dí: „Dyš je šití, néni mití, dyš sú miti, néni šití". Konečně bylo připraveno stavební dříví, ale nebylo „zaséj groša peněz v domně, a toš, gde má na to hříšný človjek vzít a neukrást?" „Nátoš čujete-i, kmocháčku, nepoščali byste ně s pár zlatých na tú ústavu?" „Ale gdebych ti vzáł, synku, toléj peněs, veť sem za nic groša neutŕžíł, prasčiska (i prasčata neb prasacka) pokapały, ovoca Pámbíček nezarodíł, zelé sem moséł kúpit, lebo naše ně húsenky požhrały, a moja bere už ot třú králú u žida na zvjeru," vymlúvajú sa kmocháček, „rozváďajú" stavbychtivého, aby „raččí ne-stavjáł". Tak uplynulo opět nějaké půlletí, mezi čímž starý stánek chátral, až někdy se nad ním smilovalo „divoké vjetřisko, keré zválało fšecko na hromadu". „To uš nebyło ináč, než že sa moseło stavjat a takový čłovjek leda haňbu (i hanibu) obšústł, co sa mu vysmívali". Snad byl na tom lépe některý občan, jemuž oheň sežehl stavení. Nad takovým sa „zlutovała rodina aj nerodina" a ochotně přispěla dřevem, slámou, prací i nějakou půjčkou. Tolik úvodem o budování příbytku na Zálesí.2)

1) „ Ústavou" se rozumí soubor obytných, někdy i k obydlí náležejících hospodářských objektů. 2) Velmi pěkně líčí psychologii stavějícího občana ze sousedních Zádveřic v naturalisticky zabarvené knize „Jalovinky" Ozef Kalda, a sice v kapitole „Kerak si Bezrúček domov budovál''. Nákladem A. Píši, Brno 1910.