„SVAĎBA."
Motto: Moja myseł, moja myseł,
na cos’ ty k nám, synku, přišéł? Došéł sem sa vyspytovat, lesti sa chceš, dífča, vdávat.
I. „Námłuvy". Chlapci na vesnicích s tradicí ještě trochu zachovalou chodí „za cérkama" v úterý, ve čtvrtek, v sobotu a v neděli.1) Před vojnou a po vojně, dokud se nemíní ženit, chodí ledakam, po každé do jiného domu. Za večer přejdou i několik stavení. A často některý zabloudí i do sousední vesnice, kde třeba najde tu, které hledal:
Řetechofské pole to je hrbovaté, nebylo tam pro mňa žádného dějčate.
Provodofské pole nu pjeknéj rovině, dostáł sem cérečku jak kvjet na kalině.
Na březúfskej płáni stójí tam kúň vraný, já si ho osedłám, pojedu k Šarovám.
Tam sú pjekné dolky, majú šedé vołky, jag od našich počúvám, já sa tam k nim podívám.
Přece však skoro každý chlapec si oblíbí zvláště některou dcerku, na kterou si ovšem potom před jinými chlapci činí právo a u muziky s ní nejvíce tančí. Ona mu zase projeví svou náklonnost tím, že mu dá snítku rozmarýnu neb vyšívaný šáteček. K ní dochází častěji a nesmí vynechati v neděli. „Dyš neví o mně v nedělu, nestójím já o něho ve fšední deň." Je-li synek bohatý a vybéře si zavčas bohatou nevěstu podle přání rodičů, už mu jiní za ní nedocházejí, uznávajíce mlčky jeho nároky. To jsou případy celkem řídké. Ve všeobecnosti rodiče netrpí, „aby sa cérčisko s chłapčiskem dĺho vłáčiło, lebo by mohłi neco zvéct a ešče by aj rodičé haňbu obšústli". Přese všechno varování přihází se, že „téj či onéj cérce koza vínek zežere, a lecikerý soplák, ešče má vojnu před sebú, sa zaplete, a dyš sa vrátí z vojny, má už ogaru, co mu može chodit pro tabák".
Přijde-li chlapec z vojny nebo má-li odvod za sebou a míní se ženit, často náhle nabývá rozumu, vida, kolik má na podílech splácet sourozencům, a zanechá, některý těžce, jiný bez velké lítosti starodávné lásky, je-li chudobnější anebo naskytuje-li se mu bohatší nevěsta. Takových případů, kdy zapovržená „hryze rožeň", je stále dosti. Krása nesytí a brzo pomine, je důvod našich „mamňenek", které v těžké práci, lopotě a od-chovávání dětí velice brzy zapomněly, že také kdysi byly mladé a milovaly. „Co po darebnicách, hleť, abys mňéł co jest, a statek čistý," je poslední a nejlepší rada rodičů synovi. A tak chtěj nechtěj, kousne synek do kyselého jablka a brzy pozná, že i kyselé má svou chuť. Manželé se často brzy „jak vołci v jařmoch" shodnou a nestěžují si, že jich staří „za sebe nahnali". Život a práce je naučí jinak myslet. Říká se zamilovaným:
1) V Hř. Újezdě termíny cest za děvčaty vyjadřuje žertovné říkání:
F pondělí, gdo sa o ňu bójí, v úterý, gdo o ňu nestójí, ve středu młádenec, ve štvrtek vdovec,
f pátek nedočkavec, f sobotu negdo, v nedělu gdegdo.
Na Slavičínsku chodívali mládenci za děvčaty nejvíce v sobotu.