2
Věk dětský.
Dítě budili.
(Nápěv 106.)
Děťátko malý,
jak jsi ospaly!
ptáčkové už dávno vstali,
modlitbičky vyzpívali —
a ty ještě spíš.
Děťátko malý,
jak jsi ospaly!
já kravičky podojila,
kasičku ti uvařila —
a ty ještě spíš.
Myška.
Když dítko malé na peřince ležíc
se protahuje, matka, aby se zasmálo,
takto s ním zahrává: dělá jemu po
tělíčku dvěma prsty, jako když my-
ška běží, drobné krůčky, od nožičky
přes kolínko po bříšku až pod bra-
díčku anebo pod paždíčko, při tom
říkajíc:
Běží myška po polici,
nese s sebou homolici.
Myško malá, maličká!
utec, číhá kočička —
ú—tíkej, utíkej!
Běží myška k Táboru,
nese pytel zázvoru.
A ty malá zůstaň doma;
a ty velká běž
na Táborskou věž!
Běhala myška
okolo bříška:
šup do pupíčka!
*
Běžela myška po stěně:
at se náš Vojtíšek zasměje!
Sr. Štěpnice 1857, str. 67.
Kostelíček.
Když se dítě provaluje na peřince,
hrává s ním matka takto:
Hladí mu čelíčko, řkouc:
„Tuto jest oltáříček.“
Zakryje mu rukou očka:
„To jsou světýlka.“
Pohladí mu líčka:
„To jsou polštaříčky.“
Zatahá mu zlehoučka za nosíček:
„Tu je zvoneček — cilink cink!
cilink cink!“
Vezme ho za ouška:
„Tu jsou ministranti.“
Ukazuje na ústka, na zoubky a na
jazýček:
„Tu je kaplička, v ní lidičky a
pan pateříček.“
Přejede rukou po tělíčku a mírně
potahuje za ručičky a za nožičky:
„A tu jsou varhánky — tu se měchy
natahuji — a zde se hraje.“
Při posledních slovech prstama
zlehoučka na prsíčkách a pod bradi-
čkou polehtává, až se dítě hlasitě
zasměje.
Sr. Štěpnice 1858, str. 34.
Clilélt váleli.
Dítě leží na peřince, a matka nebo
chůva je převaluje s jedné strany na
druhou, přitom říkajíc:
Válím, válím chléb:
jest-li se mi nepovede,
dám mu buchtu do hříbete —
buch, buch, buch 1
Při posledních slovech zlehoučka
dítko do zadíček třikrát uhodí.
Z Klatovska.