Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

Věk dětský.

5

Kolo vrátek.

Když dítě některé svévolně pláče,
smějí se mu jiné děti, točíce rukou
jako při kolovrátku a říkajíce:

Vrní, vrni kolovrátek:
zejtra bude velkej svátek,
a pozejtří ještě větší —
naší Kačce *) metla svědčí!

1) Aneb jak dítěti jinak říkají.

Bubák.

Dítě plačtivé, aby umlklo, straší-
vaji Bubákem anebo Bohatým (Cor-
niferem), takto:

Sedí bubák pod komínem
a má nůši rohatou,
nese v ní homolky s kmínem,
hlavu celou chlupatou:
mlč a neplač, mé dítě —
přijde homolka a sní tě!

KohateJ.

(Nápěv 392.)

Mlč, děťátko, neplakej,
neplakej,
sic by přišel rohatej:
nabral by tě na rohy,
a bylo bys ubohý.

Zebráček.

Ditě vidouc, že druhé dítě něco ji,
ku př. chléb, housku a j., loudí na
něm kouseček takto: natáhne levou
ruku, zpřímí na ní první prst a
z ostatních udělá špetku. Potom prvním
prstem ruky pravé skáče střídavě
na prst, na špetku, do dlaně, na špe-
tku, na prst a t. d., přitom říkajíc:

Hraju, hraju na varhany,
všecky prsty polámaný,
jeden mi jen ostal,
abych něco dostal.

Přišla ke mně jeptiška
od svatýho Františka,
položila kámen —
až na věky amen.

Prosím, prosím žebrotu —
strčím bábu do plotu,
a dědečka do hrnéčka,
bude dobrá polivečka.

Prosím, prosím žebrotu:
strčím bábu do plotu,
pacholíčka do rybníčka
a dívčičku do potůčku.

->

Kdo mně dá,
pojede

na zlatém koníčku
do nebe;

kdo nedá
pojede
na prašivé svini
do pekla.

Vrvní zoubky.

Když se dítěti vylomí zoubek, tak
nazvaný cucáček, vezme jej a hodí
si po zpátku přes hlavu na pec, při
tom řkouc:

„Tu máš, Bábo ’), kostěnej,
dej mi za něj železnej!“

  • 1) Liško.

Abeceda.

a-b-c-d—

  • ■ kočka přede,
    kocour motá,
    pes počítá,
    kolik nití
    do desíti.