Dětské posměšky.
7
Dětské posměšky.
Tomu, !<«!<> říká „pvej“.
Máma přej, táta přej, dědek přej:
máte přej, půjčit přej, rendlík přej,
abysme mohli přej, vařit přej, samy
přej.
•
Kdo nesprávné vyřizuje.
Naše máma vzkazuje vám rendlík,
abyste ji půjčili dobré jitro, že vám
dá kaši na vořechy.
Tomu, kdo se diví.
Prolomte se, nebesa! spadni buchto
jako necky, na půl lokte máku v ní!
Dedkovi a bábě.
Hoši, hoši!
dědek sedí v koši,
bába sedí v věrteli:
poďte, hoši, melte ji!
V tom černým lese
čert bábu nese:
vy kluci nezvední,
modlete se!
Špity špity, bábo,
já jdu pro to sádlo,
aby dědek nevěděl,
on by na mě pověděl.
Špity špity, dědku,
já jdu pro tu štětku,
aby bába nevěděla,
ona by to pověděla.
Byla jedna babka,
prodávala jabka,
trnky, šípky, blohyně
prodávala hokyně.
Bába leze do bezu,
já tam za ní polezu ;
kudy bába, tudy já,
budeme tam obádvá.
Hej, nik, nik, nik, nik, nik,
oženil se kominík,
vzal on sobě starou bábu,
přivázal ji k pivováru:
co s takovým Lucipárem,
lepší kožich i s rukávem.
Z Hradecka. *
Hej! nik, nik, nik, nik, nik!
oženil se kožišnik,
vzal je sobě starou bábu,
svatba byla na korábu,
a ta bába byla rádá,
měla čerta kamaráda;
kamarád byl dobrá liška,
sed na bábu, jel do Slízska!
jak se mele, tak se mele,
jede pryč na bábě směle:
a ze Slízska do Moravy,
bodejž bábu čerti vzali!
Z Bydžovska. — Tuto písničku zpívá nebo
. vlastně odříkává jen jeden, a ostatní vší-
ckni při každém řádku zároveň přizvukují:
Hej! nik, nik, nik, nik, nik!
Konec také takto:
a ze Slízska do Milivska,
bodejž bábu čert roztřiská!
IVa. jména.
Mikuláš
ztratil plášť,
Mikuláška sukni,
byli voba smutni.
Michal, Michal!
kozu popíchal,
ona bečela
až do večera.