Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

12

Dětské hádanky.

Slepička běžela k sladovníkovi:
„Sladovníče, dej svini mláta,
svině dá ševci štětiny“ atd.

Sladovník řekl: „Nedám li mláta,
dokud mi nepřineseš od krávy sme-
tany.“

Slepička běžela ke krávě:
„Kravičko, dej sladovníkovi smetany,
sladovník dá svini mláta“ atd.

Kráva řekla: „Nedám ti smetany,
dokud mi nepřineseš s louky tra-
víčky,“

Slepička běžela k louce:
„Louko, dej krávě travičky,
kráva dá sladovníkovi smetany“ atd.

Louka řekla: „Nedám ti travičky,
dokud mi nevyprosiš s nebe rosičky.“

Slepička prosila:

„Nebe, nebíčko! dej louce rosičky,
louka dá krávě travičky,
kráva dá sladovníkovi smetany,

sladovník dá svini mláta,
svině dá ševci štětiny,
švec dá střevíce švadlence,
švadlena dá šátek studánce,
studánka dá vody
mému kohoutkovi:
leží tam v oboře,
má nožky nahoře —
bojím se, bojim, že umře 1“

Slitovalo se nebe nad kohoutkem
a seslalo louce rosičku, louka dala
travičku, kráva smetanu, sladovník
mláto, svině štětiny, švec střevíčky,
švadlena šátek a studánka vody. Sle-
pička jí nabrala do zobáčku, a jak
mile ji kohoutkovi do krkn vpustila,
sklouzlo mn jadýrko dolů, kohoutek
skočil na nožky, zatřepal křídlania
a zakokrhal vesele: „Kykyryký!“ —
A potom už nikdy lakomý nenyl,
a upřímně se dělil se slepičkou.

Z Berounska. Ostatně s nepatrnými varianty
známo po celých Cechách.

Dětské hádanky.

a) Fotlobenství.

  • 1.

Slojí, stojí dub,
a na tom dubě
dvanáct větví,
na každé větvi
po čtyřech hnízdách,
a v každém hnízdě
po sedmi vajíčkách.
(Rok, měsíce, neděle, duň)

Též slov., rusín., ras. a lit.

  • 2.

Stojí, stojí chrám,
v tom chrámě sloup,
na sloupě dvanáct domíi,

v každém domě třicet trámfi
a dvě věci veskrz ustavičně chodí.

rok, měsíc, den a noc.)

  • 3.

Dvanácte panen
v jedné posteli,
a žádná na kraji.

(i 2 měsíců v roce.)

Sr. Číslo 88-

  • 4.

Stojí, stojí strom,
má tři sta a pětašedesát lístků,
dva a padesát kvítku,
a jen tři míšeňsky jabka.

[Rok ; 365 dní, 52 neděl, 3 boží hody.)