24
Zvířecí řeč.
Zviřeci řeč.
Konipůsek,
boje se, aby v zimě uezmrzl, ule-
tuje na podzim do teplých krajin;
a když zase jaro nastává, vrátí se
do Čech, posadí se na plot a volá
sedlákovi do oken:
Živ—li’s, sedláře? živ—li’s ?
živ-li’s ?
Cinduška
napomíná z jara sedláka:
Vorej, vorej!
sej, sej!
Itivoký holub,
z jara, když vidí sedláka brach síti,
volá:
Vrká, vrkú!
sedláku! sedláku,
chudý, chudý!
nasej brachu, brachu
všudy, všudy
pro mé zuby, zuby!
Holub doupuák,
Sedláčkn-ku-ku!
nasej hráškn-ku-kn!
tobě korec a nám korec
na klobáňku-ku-ku!
Sýkora,
když sedlák vozí mandele z pole
domů, volává:
Teď jsi pán !
teď jsi pán!
Strnad.
Zimě na dvoře:
Sedlák strejc! sedlák strejc!
Sedláček pán! sedláček pán!
Z jara na střeše:
Sedláčku, sedláčku!
kdy pak budeš sít?
Létě na poli:
Sedláčku, sedláčku!
polib mi řít!
Také:
Bodejž by, sedláče, chcíp!
V jedné pohádce zpívá struad
takto:
Mamička mě zabila,
tatíček mě sněd;
sestřička kůstky sesbírala,
pod stromečkem je zakopala :
to jsem já ten ptáček,
cililililíd!
Vrabec.
Čim! čim! čimčarara !
štilip! štilip!
však! však! však !
tak! tak!
Křepelka
přede žněma:
Pojďte žat, pojďte žat!
po žněch počítá:
Pět peněz, pět peněz!
Vlašťoyicka
z rána budíc hospodyni zpívá:
Vstala, vstala, vstala,
devět políček oblitala,
a ty ještě spíš?
Anebo: ■
Vstala, vstala, vstala,
pět homoliček udělala,
a ty ještě spíš?