26
Zvířecí řeč.
„Kdo pak?“
Kmotr.
„Plačme.“
Všecky: Nu—hul kuu—kun!
ou—ou! uň —uň! ’m — ’m!
Kmotra!
„Co?“
Umřel.
„Kdo?“
Kmotr — starej.
„Budem — pro něj —
plakat.“
Všecky: No ! — no! — no!
Kterak koktají.
Strejčku!
„Co pak?“
Hraj si!
„Voč pak?“
Vo ka-ka-ka-kabát.
Všecky: Vo ka-ka-ka-kabát!
Kterak hrbí.
Kmotra!
„Co pak?“
Pojďme!
„Kam pak?“
Vařit.
„Co pak ?“
Ryby raky, ryby raky.
Všecky: Ryby raky, ryby raky, ryby
raky.
„Dáš nám ?“
Taky taky, taky taky.
Všecky: Taky laky, taky laky, taky
taky!
Žáby z jara:
Sejte hrachy, hrachy, hrachy,
hrách, hrách, hrách!
Dětská počítadla.
Patnáct stop.
Píšu, píšu patnáct,
r t f f
ještě jednou patnáct:
r r f ř
nevěříš-li, tovaryši,
napiš si je sám!
Dvaatřicet stop.
-
1.
f t f f
Hela, Hela, Helana,
r f . f f
táta koupil berana,
t f f t
beran se mu zatočil,
korbel piva natočil.
Píte, pité páni!
a já budu s vámi:
věřte mi to nebo ne,
že napíšu třicet dvě.
-
2.
Chodím, chodím kolem lesa,
sova na mě houká;
jedua panna, druhá vdova
z okenečka kouká:
jedno je touženi,
druhé je soužení —
mám jich napsat dvaatřicet:
však ono jich víc není.
Odříkávajíce tato počítadla, píší křídou anebo
tužkou pří každé stopě, jakož svrchu, na-
značeno, čárku, a potom ty čárky počítají.