Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

Písně a říkadla výroční.

37

Písně a říkadla výroční.

Zima.

Když přibývá dne,
přibývá i zimy.

Ve dne svítí,
v noci pálí.

«
Slunce svítí na mráz.

Kterak dne přibývá.

Na Boží narození
o kuří pokročení,
aneb:
o buby otevření,
aneb také:

o bleší převaleni.

Na Nový rok
o slepičí krok,
aneb
o zaječí skok.

Na Tři krále
o tři kroky dále.

Na Hromice
o hodinu více.

Vánoce.

Světlá Koleda,
tmavá stodola;
tmavá Koleda,
světlá stodola.

Jest-li o jitřní hvězdno,
slepice hojně ponesou.

•&

Zelené Vánoce,
bílá Velkonoc.

*

Lepší Vánoce třeskuté,
nežli tekuté.

Štědrý večer.

O půl noci štědrého večera cho-
dívají děvčata rachotit plotem, buď
že jím třesou, aneb na něj klepají,
přitom říkajíce:

Třesu, třesu plotem,
kde můj milý bytem:
ozvi mi se ozvi pes,
kde můj milej večer dnes.

Z které strany nejprvé uslyší psa
štěkali, z té s*rany nadějí se svého
souzeného.

Koledy vánoční.

a) O božím narození.

Tyto koledy odbývají se v den sv.
Štěpána, t. dne 26 Prosince; děti,
chodíce dům od domu, za dveřmi je
zpivají, začež jim hospodář neb ho-
spodyně malé dárky uděluje. Obsa-
hem svým jsou tyto koledy bnď
světské, anebo náboženské.

Světské

  • 1.

Koleda, koleda, Štěpáne!
co to neseš ve čbáně?

Nesu, nesu koledu,
úpad jsem s ni na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli;

co mám smutný dělali ?
musím jinou žebrali.

Koledu \mi dejte,
jen se mi nesmějte!

Koledu mi dali,
přece se mi smáli.

Čel. I, str. 211. — Suš. 743.

*) páni, dejte jinou,
tu zamažte hlínou.