Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

48

Písně a říkadla výroční.

Aneb:

Dnes je svátého Matěje:
kudy se můj hlas rozleje,
at všude ovoce hojně je !
Pán Bůh rač nám dáli,
abychom měli co trhali:
jabka, hrušky, kadlátka,
at je toho plná zahrádka!

Aneb také:.

Dnes je svátého Matěje :
kam koli ten hlas dospěje,
at obilička hojně je!

První toto říkadlo z Jičínska, druhé z Chru-
dimská, třetí z Berounska.

Březen.

V Březnu vítr z břízy fouká.

*

V Březnu prach co zlato a stříbro,
ale sníh bývá na obilí jed.

*

V Březnu stár
boj se mař.
«•
Suchý Březen, mokrý Máj,
bude humno jako ráj.

Březnový sníh
zbavuje pih.

Březnová mha.
po stu dnech lijavec.

Až přijde Březen,
za kamna vlezem.

Až přijde Duben,
ještě tam hudein.

Až přijde Máj,
půjdeme v háj.

1 Března.

O půl noci, když nastává první
den Března měsíce, dh ky s postele
vstávše říkají:

Březne, milý Březne!
ukaž ty mi ve sně,
za koho se vdám,
at ho uhlídám.

Aneb:

Března první den:
prosím, nech mne jen
ve snách toho uzřili,
koho mám za muže miti.

Potom se opět položí, nadějíce se,
že se jim jich souzený zjeví ve snu.

Masopůst.

Masopňst, masopůst —
jen mne, holka, neopusť!

«■.

Jak vysoko holka o masopuslě
skáče,
tak vysoký bude mít len.

Písně masopůstní.

  • 1.

(Nápěv 37í.)

Masopust držíme,
nic se nevadíme,
pospolu :

proč bychom se badali,
když jsme se tak shledali
po znovu?

V dobrém jsme se sešli,
rádi jsme se našli
pospolu:

dříve než se rozejdem,
ještě sobě připijem

po znovu.

Z Plzeňska.

  • 2.

(Nápěv 560.)

Proč pak pán Bůh
starý panny tresce,
že je žádnej
milovali nechce?