54
Písně a říkadla výroční.
Podléška
(hepatica),
ježto záhy zjara, již v měsíci Březnu,
pod lesními stromy a křovinami mo-
dře květe. Kdo ji na jaře nejprve
spatří, utrhne ji rukou neholou, nej-
raději bílým šátkem ovinutou, a po-
tírá květem jejím třikráte sobě vůkol
očí, při tom třikráte po sobě říkaje:
Podliska, podlíska, podlíska I
tebe neholeji očička,
ale mne očička bolejí:
však ony se do rána zhojejí.
Sr. SuŠ. 735. Na Moravě slově tato bylina
prostonárodné sis 1, sisičko a k témuž
účelu jí se užívá.
Otloukání píšťalek.
Z jara, když stromoví pouští mízu,
dělají sobě chlapci nejraději z vrbové
neb olšové kůry, řidčeji z bře-
zové a lískové, píšťalky a prskačky.
Uříznou si totiž čerstvou, hladkou a
rovnou hůlku anebo proutek, tenčí
konec rovně sříznou, a jak píšťalka
nebo prskačka dlouhá býti ma, při
tlustším konci kůru kolem oříznou.
Potom kůru na koleně nožem otlou-
kají a plochou nožovou potírají, aby
se snáze s dřeva svlekla. Při otlou-
kání říkají tyto rýmy:
-
1.
Leží, leží kláda,
na tej kládě vrána:
až ta vrána vzlítne,
píšťalka se svlíkne
-
2.
Otloukej se, pišťaličko I
nebudeš-li se otloukali,
budu na tě žalovali
císaři pánu,
on ti dá ránu,
že’s mi ukrad krávu:
kráva stála za tolar,
ty’s mi za ni nic nedal.
Buc! bac! buc! bac!
a ty Janku,
svlíkej plantu 1
-
3.
Otloukej se kozí pysku,
dám ti hrachu plnou misku;
nebudeš-li se otloukali,
budu ua tě žalovati
císaři panu,
děravému čbánu.
Aneb:
císaři pánu,
on ti dá ránu,
až potom odletíš
k železnémuc-čbánu
Aneb také •
císaři pánu,
on ti dá ránu,
až se celá otočíš,
korbel piva natočíš:
Pité, píle, pani I
a já budu s vámi.
Dost, dědku, dost!
už je holá kost.
-
4.
Otloukej se mízo-lízo,
nebudeš-li se otloukali,
budem na tě žalovati
krajickému pánu,
z korbele do čbánu,
a ze čbánu do studnici:
přijdou na tě čtyři vlci,
pátá liská, šístej pes,
sežerou tě ještě dnes.
Z Klatovska.
-
5.
Pán jede s hůrky,
veze vokurky;
jedna mu spadla,
paní ji popadla;
von se za ní honil,
až jí dohonil;