60
Písně a říkadla výroční.
Květná neděle.
Ze svěcených jívových, klokočo-
vých neb tisových proutkův udělají
hospodáři tři křižky a nesou je po
obědě každý na své pole, kdež je
zarazí, řkouce:
Bůh otec, syn a duch svátý
požehnej mé pole osaty!
Škaredá středa.
Jak mile jsou pašije skončeny,
vyběhnou chlapci z kostela a klapa-
jíce i řehtajíce honí po vsi Jidáše,
začež od možnějších obyvatelů dárky
dostávají. Při honění plným hrdlem
vyvolávají takto:
Jidáši! co's učinil,
že’s pána Krista Židům zradil?
musíš za to v pekle býti,
s čertem ďáhlem přebývali.
Ze staršího rukopisu.
Aneb:
O Jidáši nevěrný!
co jsi učinil,
že’s svého mistra
Židům prozradil ?
musíš za to
šlapat bláto,
co nejvíce
do čepice.
My Jidáše honíme,
klekáni zvoníme;
Kyrie eleyson.
Z Chrudimská.
Toto místem opakují také v Zele-
ný čtvrtek a na Velký pátek.
Kelený ětvrteli.
Toho dne vyhánějí ze stavení ble-
chy; šlehajíce svěceným klokočo-
vým proutkem po posteli a po po-
dlaze až ke dveřím, říkají:
Ven hosti
bez kosti!
Velký pátek.
Před východem slunce klekajíce
v zahradách pod ovocnými stromy,
říkají:
Modlím se tobě,
strome zelený!
at tebe pán Bůh
dobrým odmění!
Z Berounska.
Také vycházejí před východem
slunce pod šíré nebe, do zahrady,
na pole a p., a kleknouce holýma
kolenama na trávník, říkají takto:
Ráno, ráno, raníčko,
dřív než vyšlo sluníčko,
Židé pána Ježíše jali.
On se třás, oni se ho ptali:
Pane, máš-li zimici ?
„Nemám, aniž míli hude,
kdo na mou smrt pamatovat bude.“
Aneb.
Na Velký pátek
pán Kristus měl sňatek.
Pán Kristus svůj kříž nese,
až se celej pod ním třese.
Pilát se ho ptá: „Pane! zima-li?“
Pán Ježíš odpovídá:
„Mně zima není, ani nebude.“
Kdo ty slova říkati bude,
ten zimnici míti nebude.
Z Hradecka a z Prachenska. — Srov. Suš. 760. •
Téhož dne při řehtáni aneh kla-
pání na klapačky v některých mí-
stech děti zpívají:
Židi nevěrní,
jako psi černí,
kopali jámu
Ježíši pánu,
aby ho jali,
ukřižovali,
na Velký pátek
do hrobu dali,
v Bílou sobotu
zas vykopali.
Z Boleslavská.