Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

64

Písně a říkadla výroční.

Helské písně.

Písně a hry Helské, polské
„Ilaiíki“, tak nazvané, zpívaly a
provozovaly se v pondělí a v úterý
velikonoční po polední po služ-
bách božích; nyní však i v jiné
prázdné dni jarní se zpívají a hrávají.

i.

Héla.

Zpěv dvousborový. Jako tuto první
řádek, tak i každý následující se
rozšiřuje.

1 sbor. Héla, Héla! paní naše,
žumber, žumber dá;

Héla, Héla I paní naše,
žumber, žumber,
šveděr, šveděr,
tarun, tandará.

2 sbor. Co nám chtěla paní naše ?

  • 1 „   Poslala nás pro sekýrku.

  • 2 „   Co s tou sekýrkou dělat bu-

dem ?

  • 1 „   Budeme s ní dříví sekat.

  • 2 „   Co s tím dřívím dělat budem ?

  • 1 „   Budem z něho housle dělat.

  • 2 „   Co s houslema dělat budem?

  • 1 „   Budem na ně pannám hráti.

  • 2 „   Co nám za to panny dají ?

Oba sb. S první budem tancovali,
druhá bude . postel stláti,
třetí budem milovali.

Z Hradecka. Srov. Zpěv. I, str. 3; „Hoja!
dunďa Hoja 1“

  • 2.

Hruška.

(Nápěv 609.)

Stojí hrnška v oudolí —
hej 1 radost má! ')
na ní hrušky červeny —
hej! hej I karmazínová ! ')

Jsou do póly zeleny
a vod póly červeny.
Vylez na ně, Jeníčku!
natrhej jich trošíčku.

Šel Jeníček, natrhal,
svěj panence poslal dar.
,,Tu máš, holka, hruštičku,
dej mi za ni ručičku.“

Z Plzeňska. — Sr. Suš. 751. —1) Jako první,
tak i každá další sloha ve zpěvu se roz-
šiřuje.

  • 3.

Chmel,

Stojí tyčka v prostřed dvoře —
chvála tobě, velký Bože,

Bože v nebesích I ’)
na tej tyčce chmelí roste;
až to chmelí otrháme,
piva z něho navaříme.
Kdo to pivo piti bude?
Vašíček ho piti bude,
až o svatbě míli bnde.
Kam mu půjdem pro nevěstu ?
Za ty lesy, za ty hory,
k Vitochovům do komory.
V tej komoře bily lože,
na tom loži panna leží,
zlatý prsten v ruce drží.
Kdo ten prsten nosit bude?
Vašíček ho nosit bnde,
až po svatbě míti bude.

Z Chrudimská. — Sr. Suš. 749. — 1) Opětuj®
se po každém řádku.

  • 4.

Královská paním,

Héla! Héla! helilalou!
V tom královém dvoře,
v té zlaté komoře
lůžko stojí,
na lom zlatém lůžku
panna leží,
na té panně bílá ruka,
na té ruce zlatý prsten,
skrz ten prsten tráva roste:
kdo tu trávu žiti bude,
ten lu pannu míti bude.
Héla ! Héla ! helilalou!

Z Jičínska. — Sr. SuS- 749.