Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

72

Písně a říkadla výroční.

as Máj.

Na Urbanův den
pospěš síti len.

Havlovo žito,
Urbanův oves:
co z toho bude,
potom mi pověz.

*

Když kvete bez,
at i víno květe.

Na Boži vstoupeni

vstupuje pán Bfflr do nebe
a ďábel do baby.

Svátky Svatodušní.

Do svátého Ducha
nesvlíkej kožucha,
a po svatem Duše
zůstaň zas v kožuše.

Hra na krále.

Tato hra, nyní na mnohých mí-
stech již vyhynulá, hrávala se před
20 — 30 lety ještě dosti zhusta po
vesnicích, zvláště v jižních krajích
českých a místem i v severních. Ale
spůsob její nebyl nikoli všude je-
dnostejný, nébrž každá skoro kra-
jina tížívala při tom svých zvláštních
obřadných obyčejův, kterých však
jádro a podstata bylo toto tré:
a) svržení starého krále pastušího,
b) uvedení nového a c) pastuší soud.

Svržený král býval buď utopen
anebo sťat, ovšem jen v podobenství.
Vystrojili totiž ze slámy hastroše,
jehož nazývali králem, a vyvlekše
jej na náves k rybníku anebo za hu-
mna ku potoku, vhodili jej do vody.

Stínání pak dálo se v ten spůsob, že
starému králi mečem dřevěným sra-
zili s hlavy čepici z kůry stromové
udělanou.

Co se pak dotýče nového krále
uvedení, býval v krajích severních,
ze jména v Bydžovském a Hrade-
ckém, obyčej takový: Již v sobotu
před nedělí Svatodušní po slunce zá-
padě svolávali se pasáci, práskajíce
biči a hulákajíce dlouho na noc, že
nastává pastva. Potom v pondělí
Svatodušní vyháněli po prvé na pole,
při čemž každý se vynasnažil, aby
na umluveném místě byl první, neb
aspoň aby nezůstal posledním. Kdo
nejprve' přihnal, byl králem pastu-
ším a posmíval se každému po-
zději přicházejícímu těmito rýtni:

Pecivále 1 požeň dále,
ať se na tě podíváme:
já jsem král! já jsem král!
ty jsi pecivál!

Aneb:

Pecivále! požeň dále,
zahrajem si na tři krále. —
Kdo je králem? — Já jsem králem,
a ty jsi peciválem.

Poslední pasák zůstal peciválem
a musil z pokuty žábu odřítí a na
holi nastrčenou za ostatními nositi,
když přitáhše s pole, nového krále
s hudbou dům od domu vodili a
dary sbírali.

V jižních krajích hoši selští buď
sobě krále volí, hledíce obyčejně
na to, kdo zámožnější jest, aby
mohl dáti na propití, anebo losují,
kdo má býti králem. Na to v pon-
dělí po polední sejdouce se v ho-
spodě aneb u nového krále, oblc-
kou se i s králem v odění ze smr-
kové neb jedlové kůry na spůsob
rytířův, na hlavu vezmou z kůry