Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

Déšť a slunéčko. Zvířata.

77

povyskoč si vejše,
na tej naší střeše

kolo udělej.

Husy.

• Husačky ženouce na pastvu anebo
pastvy, zpívají takto:

Haj, haj, husičky!

všecky řadou,
všecky řadou:

at vás vojáci

nepokradou,
nepokradou!

Haj, haj, husičky 1
pěkně řadem,
pěkně řadem:

aE nepochcípáte
všecky hladem,
všecky hladem!

Vrána.

Když ji děti vidí letěli, volávají:

Vrána letí,
nemá dětí;
my je máme,
neprodáme :
do hrobečka ’)
zakopáme,
pánu Bohu
darmo dáme.

Vrána letí,
nemá dělí;
my je máme,
neprodáme:
zakopáme ’)
do dolíčka
nedaleko
kostelíčka.

I) Aneb:
zakopáme
pod zelený
trávníček!

Aneb také:
zakopáme
pod zelenou
podušku!
«•

Vrána letí,
nemá dětí.
Kde je mají?
„V černém lese.“
Co jim vaří?

„Z jahod kaši.“
Čím ji mastí?
„Kolomastí.“

Místo vrány také říkají:
Luňák lelí ald.

«■

Když uslyší vránu kvákali, říkají:
Vrána kváčí:
někdo kráčí.

Z Klatovska.

Kukačka,

Slyšíce venkované kukačku zjara
kukali, říkají:

„Kukačko, kukačko ! zakukej,
kolik let budu živ neb živa ?“

Anebo:

Kukačko, kukačko! zakukej,
po čem bude letos žito, anebo
pšenice, ječmen ald.

Kolikkrát zakuká, tolik sobě let
života, a tolik zlatých za korec jme-
novaného obilí počítají.

P 1 ž.

Děti když najdou plže, říkají takto;

Plži, plži!
vystrč rohy: