Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

88

Písně a říkadla výroční.

Jest-li na podzim mnoho trnek,
bude příštího roku mnoho žit.

Na podzim jabloňový kvét
kazí mladým lidem svět.

Podzimní hry.

  • 1.

Na Jestřába.

Jestřáb sedě na zemi, dřívkem kope
jamku. Kvočna s kuřaty vůkol ob-
chází kvokajíc a kuřata típajíce.
První kuře drží se kvočny kolem
pasu, druhé se drží prvního, třetí
druhého a tak dále všecky jedno
druhého řadou.

Kvočna : Kvok! kvok! co tu děláš ?
Jestřáb: Kiofám, klofám jamčičku.
Kvočna: Co stou jamčičkou?
Jestřáb : Ohníček rozdělávat.

Kvočna : Co s líni ohníčkem ?
Jestřáb: Vodičku hřát.
Kvočna: Co s tou vodičkou ?
Jestřáb: Kuřátka pařit.

Kvočna : Kdo ti je dá ?

Jestřáb : Pán Bůh.

Kvočna: Pán Bůh jich nemá ani li
nedá.

Jestřáb: A co ty máš ?

Kvočna: Já mám kobylu, ona tě
kopne.

První kuře: Já mám krávu, ona tě
trkne.

Druhé kuře: Já mám psa, on tě
kousne.

Třetí: Já mám kočku, ona tě
škrábne.

Čtvrté: Já mám husu, ona tě štípne.
Páté: Jám mám kohouta, on tě
klofne.

A tak dále každé kuře jmenuje
zvíře nějaké, a co jestřábovi udělá.
Potom zeptá se jestřáb ještě kvočny:
Kudy cesta do města ?

Kvočna ukáže mu naopak, do poli
anebo k lesu. Jestřáb na to nedbaje
vyskočí a pustí se za posledním ku-
řetem, chtěje ho polapili. Kuře je-
mu se vyhýbá a však neustále se
držíc řady, a kvočna musí kuřeti
pomáhali. Podaří—li se kuřeti, aby
se zády ke kvočně dostalo, obejme
je kvočna kolem pasu, a jestřáb
musí zas odejiti, nemaje k tomu
kruhu, který kvočna s kuřaty takto
činí, moci žádné. Na to se hraje
znova, a ono poslední kuře nyní
jest kvočnou. Podařilo-li se však
jestřábovi ono poslední kuře odtr-
hnouti od řady, prvé nežli je kvočna
mohla obejmouli, tehdy je zabije,
totiž odvede je stranou, a pak zase
sedne a kopá jamku, načež předešlá
kvočna s ostatními kuřaty hru zase
počne jako prvé. Hra tak dlouho
trvá, až jestřáb všecky kuřata kvo-
čně odvede a konečně také kvočnu
polapí.

  • 2.

Na kokše.

Chlapci postaví se rovnou řadou
jeden za druhým, každý drže se
toho, jenž stojí před ním, pevně
v kyčlích, aby jestřáb nemohl pro-
razili. První jich slově „kokeš“ ;
jeden pak chlapec, mimo řadu jsoucí,
„jestřábem“ se nazývá. Jestřáb při-
letí před kokse, řka: Kokeš!

Kokeš: Co chceš ?

Jestřáb: Toho zadního.

Kokeš; Jdi a chyt si ho.

Jestřáb běží pro zadního chlapce;
tento však po druhé straně řady utí-
ká ku předu, chtěje se dostali na
první konec řady před kokše. Je-
střáb jemu nadbíhá brzy po té brzy
po druhé straně, dokud ho bud ne-
chytí, anebo dokud se chlapci ne-