Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

Posvíceni. Ba

i léto. Přástvy.                       C)5

O půl noci před sv Ondřejem
děvčata vstanou a jdou zaklepat na
kurník, takto při lom řkouce:

Kohoutku, kohoutku!

zakokotej,
muže-li dostanu,
vědět mi dej.

Slepičky, vy nechte
kokotáni,
nekazte, nekazte
mi vdávání.

Ozve-li se nejprvé kohout, má
děvče naději, že se toho roku vdá:
pakli se ozve slepice, zvěstuje, aby
holka přišla za rok zas.

Z Berounska.

6 Prosince*

Svatý Mikuláš
splachuje břehy
(pršivá).

Prši-li o sv. Mikuláši
anebo padá-li sníh,
bude příštího roku
hojně hrachu.

8 3 Prosince.

Svatá Lucie
noci upije.

Aneb:

Lucie, Lucie,
ta nám noci upije —
a dne nepřidá (dokládají
žertovně).

Frástvy.

Krátký den,
dlouhá nit.

Po posvícení počínají se přáslvy
a trvají až do popelečné středy. Dívky
scházejí se večer do jednoho staveni
příst o úkol; při lom zpívají, vy-
pravují sobě, co která ví a umí, žer-

tují a čtveračí. Místem i hoši přichá-
zejí sem, což dívkám ovšem není
nemilé; ano samy je přivábili hledí
tímto spůsobem: smetají ze všech
koutů smetí do prostřed světnice,
říkajíce:

Smetáme smetí:
mládence, vdovce,
at přijde, kdo chce :
od východu,
od západu,
z předu, z zadu
přes zahradu.

Polom to smetí vyhodí před sta-
vení na cestu.

Z Chrudimská. — Sr. Suš 7G2.

Kuželíčelí.

Dá-li pán Bůh, v pondělí
můj kuželiček naději:
kuželiček, přeslička,
děvče jak růžička, ')
můj kuželiček naději.

Dá-li pán Bůh, v outerej
můj kuželiček hotovej.

Dá-li pán Bůh, ve středu
můj kuželiček opředu.

Dá-li pán Bůh, ve čtvrtek
můj kuželiček jak chrtek.

Dá-li pán Bůh, na pálek
můj kuželiček má svátek.

Dá-li pán Bůh, v sobotu
přadena budou na plotu.

Dá-li pán Bůh, v neděli,
aby lo všichni věděli.

Z Boleslavská a z Klatovska.

1) Opakuje se v každé sloze.