96
Písně a říkadla výroční.
Zimní hry.
1.
Na přástvu.
Dvě děvčátka sednon si naproti
sobě, dělajíce jako by předly na vře-
teně. Berouce levou rukon z kužele
vlákno, pravou rukou točí vřetenem
a táhnou nit, a potom ji na vřeteno
navíjejí. A však nepředou spolu zá-
roveň, nébrž střídavě: když jedna
táhne nit, druhá navijí. A navíjejíce,
říká jedna po druhé takto:
-
1. Za tím Vítochovým humnem —
2. běhal tam zajíček s bubnem. —
1. Proč jsi ho nechytila? — -
2. Ze jsem mu nestačila. —
-
1. Já bych ti byla pomohla. —
-
2. Za tím kovářovým humnem —
1. lítala tam straka s bubnem. —
2. Proč jsi jí nechytila? atd.
Tím spůsobem hovoříce hrají po-
řád, a však jmenují při tom vždy
jfného a jiného hospodaře humno,
a také vždy jiné a jiné zvíře s bub-
nem, ku př. plaval tam kapr s bub-
nem, skákala žaba s bubnem atd.
Která již žádného hospodáře aneb
žádného zvířete neví jmenovali, pro-
hrála.
Z Jičínska. — Podobnou hru v mají také Slo-
váci. V. Slov. pov. v B. Stiavnici, I, 350.
2.
Na zlntý prsten.
Hru tuto provozují obyčejně děv-
čata. Jedna jest rozdavač k o u,
druha stojíc opodál, hadačkou;
ostatní sedí do kola, rnce majíce
v klíně složené dlaněmi k sobě. Roz-
davačka nápodobně ruce své dlaně-
mi k sobě složíc, vezme mezi ně
prsten, a jde potom ku každému
děvčeti v kole, vloží ruce své mezi
ruce její, říkajíc: „Schovávám, scho-
vávám zlatý prstýnek!“ anebo: „Za-
mazám, zapleskám, aby žádnej ne-
viděl!“ a přitom jedné z nich do
dlaní jej pustí, však tak, aby hada-
čka nevěděla, kdo prsten má. Potom
praví k hadačce:
Iládej, bádej, hadači,
kdo ten zlatý prsten má ?
Hadačka chodíc kolem děvčat,
praví:
Já bych ráda hádala,
přes zlatý stromky skákala,
přes moře jdoucí,
sítě pletoucí:
kdo ho má, at ho dá,
at si ze mne blázna nedělá 1
Má ho — má ho — má ho
tu ta !
Při tom sáhne té, na kterou há-
dala, do rukon pro prsten. Jest-li
že uhodla, jest potom v dalši hře
rozdavačkou, a ta, která prsten měla,
hadačkou ; předešlá pak rozdavačka
sedne na její místo do kola. Pakli
hadačka neuhodla a na prázdno sá-
hla, mnsi v další hře opět hadačkou
býti.
Z BydŽovska.
V některých místech slově tato
nra: *Na makovec“. Rozdavačka při
rozdávání říká : „Schovávám, scho-
vávám makovec 1“ a nebo :
Ná ma kovej I
pěkně schovej I
a potom praví k hadačce:
Hádej, bádej, hadači!
o makovém koláči:
kdo ho má,
at ho dá,
at si blázny nedělá.