98
Písně věku mláděneckého a panenského.
Hej kolka do koutka!
skákejte děvčátka!
pacholata jdou, jdou,
pacholátka jdou!
Kotek běhá po stodole,
upadne-li, bude dole.
Hej kotka do koutka!
skákejte děvčátka!
pacholata jdou, jdou,
pacholátka jdou!
S písní touto spojen byl jistý tanec
anebo hra národní, kteráž se zvláště
po svatbě v pátek provozovala. Zie-
gler ve svém překladu příběhů Tele-
machových (I, str. 271) popisuje ji
jen co hru dětskou takto: že děti
obojího pohlaví se sešly, udělaly
daleké kolo, vzaly se za ruce, ská-
kaly a zpívaly. Při posledním slovci
(každé slohy) každé dítě se vytrhlo,
jedno za druhým se hnalo, jedno
druhému utíkalo. Kdo koho uhonil a
přemohl, vedl přemoženého na místo
umluvené, kteréž slulo pykačka.
Zde musilo zajaté dítě tak dlouho
býti, dokud se po skončeném honění
fantem neb zástavou nevykoupilo.
Takto, prý, provozovala se ta hra
v městě Dobrušce. Z tohoto popisu
nelze jest ovšem utvořiti sobě obraz
určitý hry této. —- Místo slov po-
sledních: „Pacholata jdou!“ zpívá
se také:
„Pacholata vejš!“
Někde místo toho nkončují tu pí-
seň jako ve hře dětské: „Sil Petr
proso“ atd. slovy těmito:
Málo nás, málo nás,
pojďte hoši (holky) mezi nás.
Srov. Jí& Zpěvník, č. 449; Krolm. II, 123 ■
Sug. 618.
Písně věku mládeneckého a panenského.
a) Mladost, krása, láska.
i.
Panna kvet.
(Nápěv 160, 161.)
Já jsem panna růže,
dokud nemám muže.
Já jsem panna kvítek,
dokud nemám dítek.
Z Plzeňska, — Srov. Čel. I, 82; Suš. 498;
Kol. I, 143; Vuk I, 301; Kukulj. 216.
Přespolní milá.
(Nápěv 603.)
Což je tomu hodně,
kdo má milou v domě.
Kdo ji má přes pole,
přesmutné pachole!
Musí za ní jiti,
byt měl krk srazili.
Z Berounska.
Námluva«
(Nápěv 129.)
Měj mě, Jeníčku, měj mě rád,
koupíme sobě vinohrad:
Ty budeš vorat a já žít,
budem se spolu dobře mít.
Z Berounska.
284.
Srov. Cel. I, 47: Kol, I,