Mladost, krása, láska.
147
v potoce je velká voda,
vezme-li tě, bude škoda;
holka modrooká,
nesedávej tam!
Holka modrooká,
nesedávej u potoka,
holka modrooká,
nesedávej tam:
v potoce se voda točí, ’)
podemele tvoje oči;
holka modrooká,
nesedávej tam!
Z Bydžovska.
*) přijde na tě mysliveček,
připraví tě o věneček;
holka modrooká,
nesedávej tam!
230.
Modli bn zamilovaného.
(Nápěv 491.)
Otče, otče, otče, otče náš —
má panenko, jak se máš?
Zdráva, zdráva, zdráva, zdráva
jsi —
když mě vidíš, ráda jsi.
Věřím v pána Boha —
že jsme rádi oba:
Desatero boží —
když hubičky hoří.
Andělíčku boží, strážce můj —
ty jsi moje a já tvůj.
Z Berounska.
231.
Sidilka.
(Nápěv 572.)
„Pust mě, holka,
pust mě do komůrky.“
A já nechci,
já tam mám měchurky!
To jsem tě, můj zlatej holečku,
to jsem tě ošidila,
že jsem tě do naší komůrky,
že jsem tě nepustila!
„Pusť mě, holka,
pust mě do setničky.“
A já nechci,
já tam mám rohlíčky!
To jsem tě, můj zlatej holečku,
to jsem tě ošidila,
že jsem tě do naší setničky, •
že jsem tě nepustila!
Z Klatovska.
232.
- Láska.
Miluj mě, já tebe,
budeme spolu přátelé:
kdo mě miluje,
já jeho víc;
a kdo mě málo,
já jeho nic.
Láska je pěkná ctnost,
ta bude trvat na věčnost.
Z Hradecka.
b) Láska nešťastná.
233.
Uprchlý holoubek.
(Nápěv 603.)
Vyletěl holoubek
na zelenej doubek.
Vyletěl, zahoukal,
až se dub zahoupal.
Za ním holubička,
hledala samečka.
Sameček uletěl
za ten panskej jetel.
Za jetel na lesy:
„Holoubku můj! kde jsi?“
Z Plzeňska,