Hudba a tanec.
273
Mý koníčky vraný
v maštálce řechtaly:
a níy ještě s mou panenkou
v hospodě vejskalí!
Z Prachenska.
746.
Výmluva.
(Nápěv 173)
Zpívala bych, neumím,
mlčet se mi nechce;
šla hych domů, nemůžu:
vlk tam sedí v cestě.
Z Prachenska.
*
Zpíval bych, já neumím,
zpívat se mně nechce;
šel bych domů, netrefím:
vyprovoď mne, děvče!
Z Hradecka.
747.
Vyprovázení.
(Nápěv 242.)
Kdo mě vyprovodí,
až půjdu z hospody?
Žádnej, holka, žádnej, žádnej,
když tu nejsem známej.
Z Klatovska.
748.
Zlámaný most
(Nápěv 209.)
Když jsem šel z Mělnické hospody,
zlámal se pode mnou most;
co jsem se navolal,
než jsem se dovolal:
má milá, pojď mi pomoct!
Z Boleslavská.
749.
JKuráženě podkovy.
(Nápěv 510.)
Pepíčku od koní,
kam jsi dal podkovy?
„Já jsem je zurážel,
když jsem vyprovázel
mon milou z hospody. “
Z Táborská.
750.
Znamení.
(Nápěv 209.)
Až půjdu z hospody,
dám si hrát,
uvážu koníčka
vedlé vrat.
Uvážu koníčka
za uzdu:
abysi věděla,
že už jdu.
Z Berounska.
751.
Vyprovázení z houpody.
(Nápěv 761)
Všickni se ptajou,
komu to hrajou? —
Janečkovi,
holečkovi!
Nic se neptejte,
jen vy mu hřejte —
Janečkovi,
holečkovi!
Z Plzeňska.
f) Ženěni a vdáváni.
752.
Hoření pro oženěni.
(Nápěv 207, 771.)
Co pak se, mládenci,
neženíte?
ani si namlouvat
neumíte!
Dáte-li na pivo,
já vám povím:
o jednom kořínku
na louce vím.