288
Písně a říkadla svatební.
s tímto poctivým mládencem do pří-
bytku vašeho vstoupili. Uctivé po-
zdravení a pozvání mám vyřídili vám
od . . ., abyste, dá-lí pán Bůh, pří-
ští outerý sobě nelenovali je do
chrámu Páně k svatbě doprovodili,
z clirámu Páně pak do jich příbytku
na trochu hovězí polívky a kousek ho-
vězího masa se dostavili; k čemuž oni
i my dva vás slušně a uctivě zveme.“
Kdo jsa pozván, na svatbu přijíti
hodlá, pošle nevěstě přídavek na
oběd, totiž: maso, drůbež, mouku,
máslo, mléko, suché ovoce a p.,
začež nevěsta zase každému odešle
koláče, kterých však sama dělali ne-
smí, aby, prý, brzy nesešedivěla.
Zastaveníčko.
V pondělí před svatbou u večer,
když družičky u nevěsty vijí věne-
čky, přivede žeuich a družba hudeb-
níky, aby nevěstě pod okny zahráli.
Hudebuíci — v Plzeňsku obyčejně
toliko dva, dudák a boudek — hrají,
družba zpívá, a uevěsta, v komoře
zavřena, pláče. Mimo příhodné písně
milostné, jako:
„Pod našima okny“ (str. 123,
č. 123),
„Stojím pod okny“ (str. 128,
č. 142),
„Pod okýnkem jsem stával“ (str.
130, č. 154),
„Vím já domeček (str. 186,
č. 353) a j. zpívají se při té příle-
žitosti zvláště tyto:
1.
Holubička.
(Nápěv 239, 240.)
Kdes holubičko
lítala,
žes sobě líčko,
krásné peříčko
zrousala ?
„Lítala jsem já
přes hory,
svému milému,
roztomilému
na vzdory.“
Budeš-li ještě
litati,
budu já ua tě,
má holubičko,
likati.
Polikuu na tě
ječný klas:
dostanu já tě,
má holubičko,
brzo zas.
Políknu na tě
žitíčko,
dostanu já tě,
má holubičko,
brzičko.
Políknu ua tě
do kvítí,
dostanu já tě,
má holubičko,
do síti.
Políknu na tě
na buku,
dostanu já tě,
má holubičko,
za ruku.
Dostauu já tě,
za ruku:
nepustím já tě,
má holubičko,
do roku.
Dostanu já tě
za obě:
nepustím já tě
má holubičko,
až v hrobě.
Z Hradecka. — Srov. SuŠ. 250; Cel. I, 79;
Kol. II, 131, — ^íseň tato, jakož jest oblí-
bena v celých Cechách, zpívá se také, a
zvláště ku konci s rozličnými proměnami,
kteréž ovsem všecky k cíli jednomu smě-
řují ; tak na př.: