Písně a říkadla svatební.
293
Potom otec i matka vstanou od
stolu, ženich před nimi klekne, a
rodiče mu dají své požehnání; načež
dva mladí mužové ženicha mezi sebe
vezmou a celá společnost ubírá se
pro nevěstu.
Cesta pro nevěstu.
Jest-h nevěsta přespolní, jedou
pro ni na žebřinovém voze, k němuž
čtvero koní zapřaženo jest. Někdy
ženich a mladý lid před vozem jedou
na koních. Hudba hraje, muži vý-
skají, střílejí z bandj lek a ženy
zpívají.
-
13.
POCllOll.
(Nápěv 97.)
Čtyry koně jdou
tamhle za vodou
pro mou nejmilejši,
tamhle za vodou
čtyry koně jdou
pro mou milou.
Z Klatovska.
-
14.
■"orada.
(Nápěv 364.)
Má mdá slouží za vodou,
já zase sloužím za druhou:
kterak já si poradit mám,
bych mou panenku dostal k nám?
Koupím si veslo slonové,
stříbrem, zlatém okované,
a sednu si na lodičku,
pojedu pro svou holčičku.
Z Berounska.
-
15.
Pro milého nic těžkého.
(Nápěv 61.)
Byt pršelo, jen se lilo,
za těžký by mi nebylo
do Čimelic do kostela.
viděla bych, co bych chtěla.
Viděla bych černý oči,
co se po mně vždycky točí;
točí, točí, točit budou —
dá-li pán Bůh, moje budou.
Jak je ta lítost veliká,
když chlapce holka zanechá:
oba těžký srdce mají,
když na sebe zpomiuaji.
Z Prachenska. — Srov. Krol. Ií, 240.
-
16.
Dukát.
(Nápěv 434.)
Na těch Klenovskejcb paloučkách,
na těch Klenovskejch lukách
ztratil Jeníček dukátek,
ztratil Jeníček dukát.
Jdi ho, má milá, hledati,
jdi ho, má milá, hledat:
jest-li ten dukátek najdeš,
dáme se za něj oddat.
Z Klatovska.
&
Na těch Lázeckejch lukách
ztratil Tomášek dukát:
„Jdi ho, má milá, hledat,
dáme se spolu oddat.“
Andulka dukát našla,
panu faráři nesla:
„Tu máš, faráři, oddej,
vždyt je Tomášek hodnej.“
Z Prachenska.
-
17.
Maličká nevěsta
(Náp^v 311.)
Má zlatá Ančíčka!
co pak's tak maličká?
jako by nebyla
tři léta vlažička.