Písně a říkadla svatební.
295
Můj Jeníček jede k nám, jede
k nám,
tamhle od háječku;
věru, já ho dobře znám, dobře
znám,
po vraném koníčku:
jenom pospěš hodně,
potěšení moje,
ráda tě vidím.
Ráda tomu, ráda jsem, ráda jsem,
srdce ve mně skáče;
můj oumysl potěšen, potěšen,
pro tebe, můj chlapče:
nebudu se bávat,
žebych měla spávat
sama jediná.
Z Plzeňska. — Srov. Čel. I, 3.
Přícho d.
Přijdouce k domu, kde nevěsta
přebývá, naleznou dvéře zavřené;
družba jde a klepe, aby olevříno
bylo. V písni následující zpívají sva-
tebčané, kteří přicházejí s ženichem,
venku před domem první slohu, a
hosté, kteří jsou ve stavení s nevě-
stou, odpovídají slohou druhou.
33.
(■řípo věří.
(Nápěv 194.)
Deme, deme, deme, deme,
deme, deme, deme, deme,
deme, deme, deme, deme,
deme, deme k vám:
dáte-li nám vaši cení,
dáte-li nám vaši cení,
dáte-li nám vaši ceru,
dáte-li ji nám ?
„Dáme, dáme, dáme rádi,
chovali jsme vám ji z mládí,
dáme, dáme, dáme rádi,
dáme my ji vám:
proč bysme vám jí nedali,
když jsme vám ji vychovali?
pote si jen pro ni, pote,
pote, pote k nám!
Z Domažlická.
24.
Pozdravení.
(Nápěv 120.)
Pochválen pán Ježíš Kristus!
my jsme k vám přijeli,
dáte-li nám vaši dceru,
abysme věděli:
dáte, či nedáte?
nynčko nám povězte,
abysme se obrátili,
pokud jsme na cestě.
Z Prachenska.
Na to vyjdou rodiče nevěstiny
ven hostův uvítat, a družba promluví
k nim takto:
„Vzácně vážený pane otče a paní
matko! zdraví a všeho dobrého vám
od Boha srdečně přejeme, i abyste
mně s těmito poctivými pány, paní-
mi, panici a pannami do příbytku
vašeho dovolili vstoupili, za to vás
všickni vespolek uctivě žádáme.“
Prvé nežli hosté do stavení vstoupí,
zavrou se ženy a družky s nevěstou
do komory, a tu jí domlouvají, aby
hleděla ženicha spatřili prvé než on
ji uhlídá, neb že tím spůsobem nad
nim dostane doma vládu.
25.
Muziky.
(Nápěv 84.)
Už jedou muziky
ke dvoru 1
kam se jim schovám,
matičko moje,
do domu?
„Kdy jsi se jim chtěla
schovávat,