300
Písně a říkadla svatební.
„Dcero, dcero, nevolej ! *)
och má dcero! na mě nevolej,2)
těžkosti mi nedělej.
Jsem od tebe daleko,
och jsem od tebe tuze daleko,
ležím v hrobě hlyboko!“
Z Klatovska.
*) Synu, synu nevolej I
2) och má dcero, na nás nevolej atd.
Šátek a kytka.
Prvé než. odejdou do kostela,
přinese družička ženichovi na bílém
talíři pěkný kapesní šátek, nměle
složený, ve kterém zastrčen jest
dlouhý prut rozmaríny, pozlátkem
polepený a barevnými stužkami ob-
vázaný, řkouc:
„Vítám vás všecky ve spole,
• jak domácí tak i přes pole:
kdyby vás bylo sto a padesát,
přeci vám chci každýmu po ky-
tičce dát;
a kdyby tu byl můj znejmilejši,
dostal by tu nejhezkejší!
A vy pane ženichu! tu hle vám
posílá vaše znejmilejši ten šáteček a
tu kytičku. Co vám je milejší: ten
šáteček a ta kytička, anebo panna
nevěstička ?“
Ženich odpoví: „Všecko vespolek.“
Družka : „To mi se, pane ženichu!
na vás libí, že ode mne všecko ve-
spolek přijímáte a.ničím nepohrdáte:
tu máte šáteček,
a v tom šátečku kvítí,
at se vás ta láska chytí
i at se drží vás až do. smrti.
A dej vám pán Bůh štěstí —
a mně taky tak ! — A vy páni muzi-
kanti, zostra zahrajteI“
Mezi tím, co hudci hrají, připne
družička ženichovi kytkn na klo-
bouk. Polom přinese družbovi také (
takový šátek s prutem rozmaríny,
řkouc:
„A vy pane družbo ! tu vám dávám
ten šáteček a tu kytičku;
a nemáte-li dost, ještě vám dám >
až na večer sladkou hubičku.“
A pak i také jemu kytku připne.
Ostatní hosté, mužští i ženské, jen
po malém proutku rozmaríny do-
stanou.
Cesta do kostela.
Potom ubírají se do kostela: hud-
ba napřed, za ní nevěsta s družbou
(s mládencem), družička s ženichem,
a pak ostatní svatebčané, mužští na-
před a ženy za nimi. Místem (okolo
Přeštic) jde před hudbou nejprve
llumač, maje v mošně šátek, kytku a
živou slepici, darem duchovnímu,
jenž bude oddávali. Jest-li kostel
příliš daleko, jedou na koních a na
vozích čtyřmi zapřažených. Nevěsta
po celé cestě pláče a ženy (svatbí)
zpívají.
Jedouce po vsi, házejí s vozů
lidem koláče, jež před odjezdem byli
sebrali se stolů. Někdy k tomu konci
zvláště napekou malých koláčků, jimž
říkají „metačký“.
K oddavkám musí nevěsta nové
šaty míli, aby prý polom laké nové
mívala; ale nemají býti ani modré,
ani černé: mod^á barva prý zvěstuje,
že se té manželce zle povede, a čer-
ná, že často bude od muže bita.
-
33.
Jízda do kostela.
(Nápěv 337.)
Kůň vraný, sedlaný,
pod červenon dekou :
děvče namlnveny,
pěkně přistrojeny,
jen k oltáři kleknout.