Písně a říkadla svatební.
317
Posledně pak my služebníci svatby
také za odpuštění žádáme, jest-li
žeby naše služba někomu příjemná
nebyla, by nám bylo laskavě odpu-
štěno.“
Místem hudebníci sami takto se
omlouvají:
My co partesy nosíme,
také uctivě prosíme,
bylo-li v čem pochybeno,
by nám bylo odpuštěno.
Budeme-li tu čest míti .
s vámi se zas jinde sjíli.
na svatbě neb při veselí:
abychom přec chválu měli,
chceme si partesy z Prahy
opatřit jakkoli drahý;
k tomu dřív se připravíme,
staré chyby napravíme.
Potom budem ještě více
mazat, než teď, naše šmylce,
dobré struny natahovat
a klarinet proplachovat.
Tak budem veselí zase,
posloužíme naší kase.
Konečně vezme řečník hůl něja-
kou a zatluče ve světnici třikráte
do trámu stropního, volaje silným
hlasem:
„Holá I páni hosti, holal
pan hospodský na nás volá,
a zve nás, že má doma ve sklepě
černou krávu, kteráž ač jen na je-
den struk dojí, přece tolik mu nadojí,
že může mnoho hostů pocliti. A pro-
tož žádá pan hospodský, abysme jej
navštívili, že chce od té černé krávy
nás všechny podělili, napojili a nás
obveselili.“
V h o s p o d ě.
Na to se všickni zvednou a jdou
za hudbou hlučně do hospody, družba
napřed nesa dčbán piva a talíř s ko-
láči. V hospodě promluví družba
k hospodskému takto:
„Mnoho vážený pane hospodáři!
pan otec i paní matka vzkazují vám
slastný a dobrý večer. A poněvadž
pro další obveselení těchto vážených
a milých pánů hostů v příbytku svém
tak prostranného místa neměli, pro-
tož odsílajíce pár koláčů a dčbánek
piva, vás uctivě žádají, aby v tomto
vašem příbytku takového místa jim
popřáno a tato tabule dle starého
obyčeje postoupena byla; za kte-
roužto přátelskou lásku chtějí se ne-
jen osobně poděkovali, nýbrž i za
vaše zaneprázdnění a ochotné po-
sloužení vděčnými se prokázali.“
Avšak za stolem, kam svatebníci
chtějí, sedí „zásedčí“, a hádá se
s družbou o stůl, pokud mu družba
neslíbí, že pan ženich zaplatí, co zá-
sedčí propije
Pak se tančí a mezi tím zpívá.
64.
Novina.
(Nápěv 324, 617.)
Jdi měsíčku polehoučku
přes len panskej dvůr:
nemysli si, má zlatá pauenko,
že já budu tvůj.
Straka skáče po zahrádce,
hledá zrnéčko:
nemysli si, má zlatá panenko,
na mé srdéčko.
Straka skáče po zahrádce,
drží v hubě klas:
nemysli si, má zlatá panenko,
že k vám přijdu zas.
Svět měsíčku polehoučku
přes len panskej les:
nemysli si, má zlatá panenko,
že k vám přijdu dnes.