Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

Písně a říkadla svatební.

319

  • 68.

Holubička.

(Nápěv 175.)

Já mám holubičku,
můj zlatej Jeníčku!

já mám holubičku, mám:
přijď ke mně, můj milý,
až se den nachýlí,
já ti holubičku,
můj zlatej Jeníčku!
já ti holubičku dám.

Z Bydžovska.

  • 69.
    Věneček,
    (Nápěv 209.)

Sedům trubačů mně
troubilo,
dvanáct mládenců mě
loudilo.

Trubte mně trubači
vesele,
dokud mám věneček
na čele.

Až toho věnečku
pozbudu,
do roka veselá
nebudu !

Z Prachenska.—Srov. str. !
19; Suš. 434.

, p. 25; Cel. II,

Uvádění nevěsty.

0 půl noci nevěstu k ženichovi
uvádějí. Dva hudebnici, ženich s ne-
věstou, družka s družkon, i všecky
svatbi ubírají se z hospody do pří-
bytku nevěstina.

  • 70.

Průvod nevěstin.

(Nápěv 76.)

Už ji vedou, už ji mají,
komu pak ji odevzdají?

komu by ji odevzdaly
než ženichu do komory?

Z Klatovska,

Když pak družba nevěstu do
ložnice uvedl a dvéře za ní zavřel,
zpívají ženy dílem v příbytku nevě-
stině, dílem po cestě zpátky do ho-
spody, písně tyto :

  • 71.

Sen.

(Nápěv 407, 409.)

Andulka spí,
Jeniček s ni:
co ona neví,
on jí to poví —
jsout oba sví.

Andulka spí,
Jeniček s ní:
muziky hraji,
lidi se ptají —
nic nevědí.

Z Berounska.

  • 72.

Návštěva.

(Nápěv 668.)

Třikrát jsem kolem obešel,
tadyadyadum — obešel,
nikdy jsem nenašel,
kde má milá leží.

Našel jsem malé okýnko,
tadyadyadum — okýnko:
spiš-li, má panenko,
spíš-li, má panenko? ’)

„Nynčko jsem jenom usnula,
stýblem zastrčila.

Vylez, Jeníčku, nahoru,
odstrč tu závoru.

Máš-li košil ku kmentovou,
zůstaň tady se mnou.“

Pověz mi, má milá, rozmilá,
kdo nás ráno zvolá?