328
Písně a říkadla svatební.
povezou tě, má milá,
kdes jak živa nebyla,
povezou tě, má milá,
do Prahy I
Jaké je to kořeníčko
puškvorec ?
povezou tě, má panenko,
do Němec;
povezou tě, má milá,
kdes jak živa nebyla,
povezou tě, má milá,
do Němec 1
Z Berounska.
-
98.
Loučeni n poteclm.
(Nápěv 356.)
Loučení, ach loučení!
což jest to věc těžká,
když se musí rozloučili,
když se musí rozloučili
s svou matičkou dceruška!
Nermntle se, matičko,
že já od vás pudu:
necbcit já zapomcnouti,
ale předce až do smrli
vaším dítětem budu.
„Nermoutím se, dcero má,
že pudeš odemne :
ale jen nejvíce nad lim,
dceruško moje, se rmoutím,
jak se tobě povede.“
Jak pak by se mně vedlo?
dobře, má matičko :
vždyť jsem já jen obdržela,
co jsem sama míli chtěla,
co žádalo srdéčko!
Z Plzeňska. — Srov. Suš. 453.
Cesta k ž e n i ch o v i.
Mezi tím nakládá družba s mlá-
denci nábytek nevěstin na vůz: ze-
spod truhly, suden (misník), almaru,
díži, škopky, vědra (konve) a na to
peřiny v ubrus zavázené. Když vše-
cko naloženo, sedají: na prvním
voze, kdež bývá praporec, hudci,
mládenci a ženich s družbou; na
druhém voze otcové a ostatní muži;
na třetím, kdež nábytek naložen,
„pani matky“ a mezi nimi nejvýše
ua peřinách bába, majíc v ruce pře-
slici a na ni kužel lenem naditý a
haraskami obvázaný, a v lénu zastr-
čená vřetena s přesleny; na čtvrtém
pak voze sedí nevěsta s družkami.
V místech některých, zvláště v Kla-
tovsku, jest obyčej, že jen osoby
ženské a starší muži na vozich se
vezou; ženich pak, družba i ostatní
mladý lid jedou napřed na koních.
1 také svatební šašek, „plampač“,
má herku nějakou, na které po zpá-
tku sedě a směšně jsa oblečen, před
vozem poklusává i všeliké šprýmy
provozuje. Hudci sedí na koních
prvního vozu.
Když k odjezdu všecko již při-
praveno. podají vozkovi do nového
hrnku piva ; vozka je vypije jedním
douškem, uhodí hrnkem o vůz,
práskne do koni a ujíždí ze dvora.
Dudy hučí, skřipky vrzají, klarinet
vřešlí a ženy zpívají:
-
99.
Odjezd.
(Nápěv 612.)
Strakatý peřiny
na bidle visí:
starej se, Vavroušku,
vo koně lysy.
„Já jsem se postaral
i vo celej vůz:
pod sedni, Hančičko,
pojedeme už.“