Písně a říkadla svatební.
Německy neumí,
a česky málo ;
kdo chce s ní promluvit —
„Podle sem, mámo 1“
Po očepkách darují místem ženy
nevěstě do hospodářství kužel naditý
lenem, jehož obyčejně mnoho kloubů
bývá.
Tanec v hospodě.
Na večer jdou všickni, i s ženichem
a s nevěstou v čepci, do hospody,
kdež opět až do rána tancují. Každá
ženská, svobodná i vdaná, jedna po
druhé, zaplatic hudebníkům, dává si
hráti, zazpívá i zatancnje s mužským,
kterého si sama zvolila, až se vše-
cky vystřídají.
Písně tu přicházejí všeliké, vůbec
žertovné. Družička, vstoupíc před
hudebníky, zpívá:
-
155.
Hezká tanečnice.
(Nápěv 240.)
Nebraňte, mámo, k muzice,
dyt jsem já hezká dívčice:
k muzice pudu, tancovat budu,
což vám bude plesat srdce!
Z Domažlická,
-
156.
Mladá tanečnice.
(Nápěv 336.)
Já holka mladá
tancuji! ráda
v Stěpánojc hospodě;
za mnú se točí,
má černý oči,
to potěšení mé.
Z Domažlická.
-
157.
Díyka od práce.
(Nápěv 643.)
Kdyby moje nohy
nechodily v hnoji,
uměly by tancovat;
kdyby moje ruce
nedělaly těžce,
uměly by vyšívat.
Z Berounska.
Kdyby moje nožky
nebyly lenošky,
uměly by tancovat;
kdyby moje milá
mně se nelíbila,
mohla by snad litovat.
Z Klatovska. — Srov. Kol. II, 88.
-
158.
Výstraha.
(Nápěv 76.)
Družbo, družbo, družebníčku
dej si pozor na družičku;
jest-li ty si pozor nedáš,
přijdeš o ni, než se nadáš.
Družbo, co’s udělal družce?
ona praví, že tě nechce.
„Já jsem jí nic neudělal,
jenom jsem jí hubičku dal.“
Z Prachenska.
-
159.
Navrácení.
(Nápěv 746.)
Navrat mně můj milej,
Honzíčku rozmilej,
všecky ty hubičky,
kery’s mně dal.
„Já si je dám sepsat:
sedům a šedesát!
není mně je možná
navracovat.“
Z Domažlická.
-
160.
Zeny Varvažuvské.
(Nápěv 404.)
My jsme ženy všecky hezky,
proto že jsme Varvažovsky.
Kalouskova taky hezká,
když už bude Varvažovská.
Z Prachenskn,