Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

358

Obecné písně svatební a manželské.

Měla jsem manžela
vždy po své vůli:
nyní mám manžela,
maže mě holí!

Přeškoda mého manžela,
že jsem ho smutná ztratila!
Z Berounska. — Srov. Suš. 664.

220.

Vdoví nářek.

(Nápěv 405.)

Měla jsem muže,
smrt mně ho vzala:
kdo mně pomůže —
abych se vdala!

Ach muži, muži!
já pláču pro tě,
že’s měl hlavičku —
lak jako kotě.

Ty bily oči
v tom černým těle
koukaly na mě —
tak jako tele!

Ach nůsku, nůsku!
mně je tě líto,
že’s byl tak outlej —
jako kopyto.

A ty pyslíčky
líbezný cely:
když se zasmály,
tri coule měly.

Ach muži, mužil
já hořce pláču:
slyším-li dudy,
do stropu skáču.

Z Prachenska.

Písně společenské.

a) P i j á c k é.

  • 1.

Žádost Staročechův.

(Nápěv 1.)

Aby nás pán Bůh
miloval, miloval,
hříchy odpustil,
nebe dal, nebe dal I
nic nežádáme,
jenom to šatné:
aby nás pán Bůh
miloval, miloval!

Z Bydžovska.

  • 2.

i Staročeský přípitek.

(Nápěv 104.)

Dej nám pán Bůh zdraví
v tom Chrudimském kraji,
dej nám pán Bůh zdraví, dej 1
Z Chrudimská.

  • 3.

Piják mudrák.

(Nápěv 304.)

Když jsou naši pívávali,
též i my pít budem;

oni málo zachovali,
my nic mít nebudem.

Pobudem, nebudem,
světa nepřebudem;

a co po nás zůstane,
kdo ví, kdo to dostane!

Však já nevím muoho-li?
živ jsem, nevím dlouho-Ii?
umřu, nevím brzo-li ?
doma nebo na poli:

a co po mně zůstane,
veselým se dostane —
však já nevím mnoho-li?

Z Bydžovska. — Srov. Suš. 419,