gg4 Písně o stavích,
živnostech atd.
133.
131.
Tak Jako tak.
(Nápěv 131.)
Když jsem já šel z Kutny Hory,
viděl jsem tam Novy Dvory;
když jsem já šel z Novejch Dvorů,
viděl jsem tam Kutnou Horu.
Z Čáslavská.
132.
Tak Jako tak.
(Nápěv 265.)
Když já jsem pryč,
tak nejsem doma;
když jsem doina,
tak nejsem pryč.
Lepší na vojně
nežli vojákem,
lepší vojákem
než na vojně.
Z Chrudimská.
Pračka.
(Nápěv 489.)
Když jsem já šel zvonit,
on tam na mě číhal.
Já jsem ho tam viděl,
jak se ke zdi krčil.
Myslíš, že tě neznám?
vždyt jsi Martin z fary!
Zdvihal na mě kámen,
pravil: „Že tě praštím!“
Já se tě nebojím,
jak jseš o kus větší!
Praštil jsem jím o zem
a útek’ jsem domů.
Z Klatovska. — Srov. Jič. Zpěv. str. 368.
Tyto poslední tři písně s jich nápěvy jsou
na posměch písní vážných.
Písně o stavích., živnostech a jiných stránkách
života občanského.
Kvardyán.
Přišel je k nám jeden pán,
říkají mu kvardyán,
má paruku ze psích chlupů,
bází se mu sem a tam :
to je pán, to je pán,
to je právej kvardyán.
Co vám povím ještě víc:
vyplil on se na střevíc,
ze střevíce zas na ruku,
namazal si svou paruku:
to je pán, to je pán,
to je právej kvardyán.
Pocházít on z Kosmonos,
na křivo má trochu nos;
tabák šňupe, jen to lupe,
nestačí mu na den lot:
to je pán, to je pán,
to je právej kvardyán.
Z Hradecka. — Nechť písní touto nikdo se
nepohoršuje; jestiť to památka z Časů hnu-
sných paruk, vysvědčujíc, v jakém opo-
vržení lidu prostého ta nečistá móda bý-
vala, kteréž místem ani vyšší duchoven-
stvo neodolalo.
Hej, hej, povím vám:
na Vraclavi Zejda pán,
má paruku s třema copy,
hází nima sem a tam.
Hej, hej, eště víc: 2)
naplil sobě na střevíc,
ze střevíce na ruku,
namazal si paruku.
Z Vys. Mýta.