Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

O stavích, živnostech atd.

385

') že byl v Praze jeden pán.

2) Naplil on si na ruku,
namazal si paruku,
namazal, pomazal,
až ji celou zamazal.

  • 2.
    Knpncín.
    (Nápěv 677.)

Náš starej kapucin
má dlouhý fousy:

Vávra je pucuje,
nůž na ně brousí.

Z Berounska.

  • 3.
    Františkán.

(Nápěv 166.)

Já jsem, páter Františkán, ')
nemam nic jiného,
než ten pár pantoflíček
z dřeva lipového.

Růženeček za pasem
a hreviár nosím t
za nevěrné děvčátka
pána Boha prosím.

„Když jsi páter Františkán,
říkej: Pater noster;

nech děvčátek s pokojem,
spravuj si svůj kostel.“
Z Berounska.

*) Já jsem chudej poustevník.

  • 4.

Frater.

(Nápěv 338.)

Kýž je možná přijít k bkýnečku,
podívat se na mon Bahrličku:

Bahrličko, Babrle!
pojď a potěš srdce mé.

„Proč pak hych já srdce tvé těšila,
kdyt já nejsem žádná tvoje milá:
ty s pannama nic nemáš,
ty se modliš hreviáš!“

Z Klatovska.

  • 5.

Kaplan.

(Nápěv 452, 714.)

Jak živa jsem neviděla
takovýho kaplana,
ahy on se potuloval
za děvčaty do rána.

Přišel na něj pan farář: ')
Hej, kaplane! co děláš?

„Kyrie elejson, Kriste elejson —
já se modlím hreviáš.“

Z Klatovska.

*) Hej, kaplane, co děláš,
že s děvčaty zahráváš?

  • 6.

Zeman.

(Nápěv 164.)

Já jsem zeman,
chleba nemám:
jenom kobyličku
vedu na uličku,
tam ji prodám.

Koupím za ni
hezkon paní:
ona hnde sedět,
pěkně na mě hledět
a já na ni.

Z Berounska. — Srov. Suš. 678.

  • 7.

Primas.

(Nápěv 281.)

Jedna koza mlsná hýla,
šla na panské na trávu ;

neštěstí se nenadála,
primas rozbil jí hlavu.

„Adie, pane primase!
já se s vámi teď loučím,
a vám mou chlupatou kůži
na paruku poroučím.

49