Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

O stavích, živnostech atd.

To nebyl tajtrlik,
byl to profous:
kdybych byl neutek,
byl by mě kous.

Z Berounska.

  • 13.

Řemeslníci.

(Nápěv 542.)

Remesnici hodni jsou,
jako páni se nesou;
chodějí za nimi holky,
nosejí jim buchty, dolky,
a když jim je přinesou —
ještě někdy bity jsou.

Z Kouřimská.

  • 14.

Řemeslník a sedlák.

(Nápěv 56.)

Naše máma vždycky říká :
Neber sobě řemesníka,
nemá čím dřiví vozit,
musíš je v nůši nosit.

Sedlák má tři čtyry koně,
zapřáhne a jede pro ně:
ty budeš hospodyně
z komory do kuchyně.

A já přec sedláka nechci,
necht si vemu dřiví, kde chci:
řemesník má peníze,
on si je koupit může.

Z Prachenska.

  • 15.

Bednář.

(Nápěv 7SS.)

Co mně dáš? jsem bednář,
pobiju ti dižku,
kbelíček, škopíček —
dáš—li po voříšku.

Z Prachenska.

16.

Bednář.

(Nápěv 19.)

A já pořád, kdo to je,
že nám nedá pokoje?
a já pořád, kdo to tluče,
a on bednář na obruče:

a já pořád, kdo to je,
že nám nedá pokoje.

Z Bydžovska.

  • 17.

Cibuláři.

(Nápěv 124.)

Cibuláři jedou,
cibuličku vezou,
cibu- cibu- cibu-
ci buličku,
budou ji prodávat
po trojníčku.

Cibulička sladká,
má panenka hladká,
cibu- cibu- cibu-
cibulička,
nakrájíme si jí
do hrníčka,

Z Chrudimská.

  • 18.

Cibuláři.

(Nápěv 124.)

Hop hej!
cibuláři, cibuláři jedou,
hop hej!

cibuličku, cibuličku vezou
cibulička sladká,
má panenka bladká;

hop hej!

cibuláři, cibuláři jedou.

Z Prachenska.

*