Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

390

O stavích, živnostech atd.

  • 30.

Kominík.

(Nátěr 628.)

Skaredej kominík
chtěl on se oženit:
nechtěla ho panna žádná,
že je černej jako vrána,
musel si vdovu vzít.

Z Táborská.

’) Pan páter Jezuit.

’ 31.

Kominík.

(Nápěv 164.)

Já jsem chasník
kominický:

na to ty nic nedbej,
že jsem celej černej,
děvče hezky.

Snad mne nechceš
pro ten můj pleš?
já svlíknu hazuku,
vezmu si paruku:
přec má budeš 1

Z Hradecka.

. 32.

Komín.

(Nápěv 317.)

Komínku, komínku,
komínku můj!

za to já té prosím,
jen trošku stůj.

Kdybych tě, komínku,
byl nedržel,
dávno bys, komínku,
v písku ležel. —

Co jste zedníci
vy řemesníci!
pod rukou jste pracovali,
peníze jste napřed brali:
to mám na vás zisku,
komín leží v- písku! —

Komín sem, komín tam,
však já jinej udělám:

přidám hrstku popele,
komín bude zas cele:

komín sem, komín tam,
však já jinej udělám!

Z Prachenska.

(Nápěv 346.)

Kominíčkn můj, můj, můj !

jen mi v slibu stůj:
vždycky jsem to slýchávala,
že ta láska není stálá;

kominíčku můj, můj, můj !

jen mi v slibu stůj.

„Řeči sem, řeči tam,
já tě, holka, nenechám:

at si lidi povídají,
vždycky pravdu nemívají;

řeči sem, řeči tam,
já tě, holka, nenechám!“
Z Táborská. — Tanec „kominík“ nazvaný.

33.

Houdelník.

(Nápěv 165.)

Já jsem z Kutny Hory,
z Kutny Hory,
koudeluíků syn:

já mám v Praze tři domy —
až je koupím, budou mý;

já jsem z Kutny Hory,

z Kutny Hory
koudelníků syn.

Z Čáslavská.

34.

Koudel.

(Nápěv 395.)

Moc koudele, moc kpudele
panímámo máte:

taky-li vy nám, taky-li vy nám
na koš.lku dáte?

Z Bydžovska.