Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

O stavích, živnostech atd

391

35.

Kováři v neděli.

(Nápěv 36.)

A vy kováři umounění,
vy jen čekáte na neděli:
když přijde neděle,
pijete vesele;

pak nděláte najednou hic,
až nezůstane v korbeli nic.

Z Budějovická.

36.

Kovářské tajemství.

(Nápěv 468.)

Žádnej neví jako já,
nač kováři pijou:
ze starého železa
nové cvočky bijou.

Z Táborská. — Srov. Suš. 683.

37.

Blažený člověk.

(Nápěv 166.)

Já nic nedělám,
přeci se dobře mám,
já nic nedělám,
dobře se mám :
kováři dělají,
přeci nic nemají;
já nic nedělám,
dobře se mám.

Z Hradecka.

38.

Kovář.

(Nápěv 589.)

Kovář, kovář, kovář,
ještě jednou kovář,
roztlouk si kovadlo,
na čem” bude kovat ?

39.

Krejčí.

(Nápěv 433.)

Narodil se krejčí pán,
veselme se;

šel pro vodu, roztlouk džbán,
radujme se.

Z Prachenska.

40.

Dvé rytířův*
(Nápěv 581.)

Links, rcchts! — krejčí, švec
to jsou dva rytíři:

jeden hadry spravuje,
druhej boly klíží.

Z Táborská. — Čtyry noty prvního taktu
v nápěvu stáhni po dvou pod první dvě
slova.

41.

Krejčí nad zaliradníka.

(Nápěv 133.)

Hrály dudy u Pobudy, ')
já jsem je slyšela —
dávali mně zahradníka,
já jsem ho nechtěla ;

a ja radši krejčího,
ten je něco lepšího :
ušije mně šněrovačku
z portele něčího.

Z Berounska. — Tanec „kozácká“ řečený.

1) Hrály dudky u Stodůlky.

  • 42.

Krejčí milovník.

(Nápěv 221.)

Jsem, jsem z Rakovníka,
mám lam milovníka,
jakýho,
hezkýho,
tovaryše krejčího!

Z Berounska.