Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

O stavích, živnostech atd.

393

  • 50.

Krejčovská síla.

Čtyři krejčíři
zdvíhali věrtel chmele
na tele,
a ještě ho prosili,
aby kleklo.

Devět krejčí!
plavalo na lupínku
a švec je zvrh’.

  • 51.

Lékař.

(Nápěv 367.)

Má panenko, co děláte?
zavázanou hlavu máte!
bolí vás? bolí vás?
já jsem lékař, zhojím vás.

„O lékaře já nestojím,
já se radši sama zhojím:
mfij milej, rozmilej
je mfij lékař jedinej.“
Z Hradecka.

  • 52.

Mlynáři chlapíci.
(Nápěv 178.)

Jsou mlynáři, jsou chlapíci,
když jim křešou kameníci;

jsou mlynáři, jsou,
když jim mlejuy jdou.

Když jim nechtí mlejny. klapat,
začnou jako šelmy plakat;

json mlynáři, jsou,
když jim mlejny jdou.

Z Prachenska.

Mlynáři json hodní chlapi,

když jim kola : klapy, klapy !

jsou mlynáři, jsou,

když jim kola jdou.

Proto jsem si kámen koupil,
abych hodně lidi loupil:
lup, mlynáři, lup, ')
nadělej si krup!

Z Berounska-

*) proto jsem mlynář,
abych byl taškář!

  • 53.

Zamilovaný mlynář.

Tři, čtyry neděle,
co náš mlynář nemele.
Není pravda, je to lež:
mlynář mele až podnes;
mlejny jdou, klepajou —
on jde za milou.

Z Prachenska.

  • 54.

Pšenice v mlýně.

(Nápěv 244, 437.)

Panímámo zlatičká!
je-li doma Ančička ?

„Není doma,
šla do mlejna,
mele-li se pšenička?“

Pšenička se nemele:
stárek hledí škaredě;

mládek praví,
že to spraví,
že do rána semele.

Z Kouřimská.

  • 55.

Mlynářská chasa.

(Nápěv 28.)

Ančičko z Tejna, z Tejna,
nechoď do mlejna :

stárek je kašlavý,
mládek je šmathavý;

Ančičko z Tejna, z Tejna,
nechoď do mlejna.

Z Klatovska.

50