Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

O stavích, živnostech atd.

Myslivec pod doubkem
s zeleným kloboukem:
„Holoubku rozmilý!
zalítni k mý milý.

Zalítni k mý milý
za lesík na míli;
řekni jí, holoubku,
že stojím u doubku.

S zeleným kloboukem
že stojím pod doubkem,
aby mi uvila,
co mi přislíbila.

Co mi přislíbila,
když tu se mnou byla:
za klobouk kytičku
na modrou pentličku.“
Zábavy mysl. I, 53. Útlá tato píseň jest
toliko šťastné nápodobení písní národních,
patrně práce dívčí.

  • 89.

Nunváři.

(Nápěv 161.)

Nunváři, nunváři!
špatní hospodáři:
od božího ranka
koukáte do džbánka.

Z Táborská.

90.

Parukář.

(Nápěv 380.)

Měla jsem milého
panikáře,
on se mně utopil
v pivováře:
hledejte ho,
najděte ho;

paruka tam leží
podlé něho.

Z Berounska.

91.

Pekař.

(Nápěv 158.)

Pekar peče housky,
uštipuje kousky;
pekařka mu pomáhá,
uštipujou obá dvá.

Z Klatovska.

  • 92.

Pernikář.

Přijel z města pan pernikář,
přijel, holky, k nám:
pojďte, pojďte kupovali
hochům marcipán.

Z Berounska.

  • 93.

Plavec.

(Nápěv 737.)

Vstávej, Andulko!
snídani dávej,
a já musím plout:
šíf naloženej.

Andulka vstala,
snídaní dala,
a ještě mě k šífu
vyprovázela.

Z Táborská.

  • 94.

Pohodný.

(Nápěv 133.)

Co je to tam za chlapíka
za božíma mukama ?

já ho viděl, on se styděl —
obdělával berana;

má špinavý ručičky,
na nich má rukavičky:
škoda je tě, má panenko,
že ti dává hubičky!

Z Prachenska.

Z        51