Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

404

O stavích, živnostech atd.

Í04.

Švec.

Radujme se, veselme se:
Holomouckej boty nese.

Z Berounska.

105.

Švec.

(Nápěv 799.)

Mé milé fintidlo!
kde je švec, tu šidlo,
kde šidlo, tu dratev;
švec stojí ve vratech
v červených katatech.

Z Berounska.

106.

Ševel.

(Nápěv 83.)

Už tebe, Andulko,
nechci, nechci:
chodějí za tebou
ševci, ševci.

Chodějí za tebou
hůrou, hůrou:
zapácháš ševcovskou
smůlou, smůlou.

Z Čáslavská.

107.

Trest boží.

(Nápěv 154.)

Proč nás Pán Bůh tresce?
pro ty k . . . . ševče:
že v neděli šijou,
a v pondělí pijou,
proto pršet nechce.

Z Berounska. — Zpíváno ex improviso roku
suchého 1842 v Mnísecké hospodě.

  • 108.

Ševcovská rvačka.

(Nápěv 204.)

Za naší lukou
ševci se tlukou:
někteří potěhem,
někteří rukou.

Z Táborská.

  • 109.

Prchlivý švec.

(Nápěv 289.)

Rozzlobil se švec
pro mizernou věc:
že ho blechy štípaly;
ueměl na ně posady —
udělal si klec!

Z Rakovnicka.

  • 110.

Švec.

(Nápěv 728.)

Vlaštovička švitoří,
má bily černý peří,
ráno vstává, povolává,
ševci nadává.

„Paue mistře, satane!
my štětiny nemáme:
ráno vstaň a pomodli se,
a jdi do stáje.“

Já do stáje nepudu,
radši na pole pudu:
náš pan slouha svině pase,
prosit ho budu.

Aby on mi dovolil,
že si svini oholím:
že mu taky připijeme,
to mn připovím.

Z Klatovska.

  • 111.

Laciná hovězina.

(Nápěv 416.)

Na hoře Táboře
zhynul tam vůl;

šli ševci z jarmarku,
vzali ho půl.

Přiběhla ševcová,
vzala vocas,
měli ho do řepy
na dlouhej čas.
Z Hradecka.