406
O stavích, živnostech atd.
118.
Kovář li zedník.
(Nápěv 34.)
Já nechci kováře,
on má černý tváře;
já nechci kováře,
on je černý.
Já radši zedníka,
jsem hodně veliká:
budu mu podávat
na lešení.
Z Berounska.
119.
Vandrovka.
(Nápěv 38.)
My jsme hoši, my jsme hoši,
my jsme hoši svohodní:
my můžeme vandrovat!
třeba do cizích zemí.
A vy bratří kamarádi!
můj pinkl mně spakujte,
potom s veselou muzikou
kousek mě vyprovoďte.
Už je pinkl spakovaný,
na stolečku tam leží:
vynes mi ho, má panenko,
vynes mi ho ze dveří.
Pinkl vzala, ven vynesla,
žalostně zaplakala:
„Kýž jsem tě, můj. nej milejší,
byla radš nepoznala I“
Bylo lásky, bylo lásky
čtyry fůry formansky:
nž jí není a nebude
za náprstek krejčovský.
Ten náprstek je bezedný,
láska z něho vyběhla:
nemysli si, má panenko,
že ty hudeš má žena.
Z Berounska. — Srov. SuŠ. 213.
120.
Vandrovali.
(Nápěv 38.)
Až já odtud povandruju,
dám si uzel na uzel:
to že jsem tě, má panenko,
tak brzičko omrzel.
Z Berounska.
121.
Matěj.
(Nápěv 453.)
Nechtěla salátu.
ani pastrnáku
s olejem, s olejem;
svázala si šaty,
chtěla vandrovali
s Matějem, s Matějem.
Z Plzeňska.
122. ~
H rátký vandr.
(Nápěv 205.)
Jen jsem nebyl tejden doma,
nž se na mě ptali,
že mi něco uchystali,
žeby mi to dali:
co chcete? lu hle jsem,
co mi dáte, dejte sem I
Z Prachenska.
123.
Zloději.
Zloději, zloději
ve dne v noci chodějí,
a co uvidí,
všecko uklidí.
Z Prachenska.
124.
!£loděj.
(Nápěv 488.)
Když jsem já šel k tý
Sérový Lhotě,
viděl jsem devět
košil na plotě.