Prostonárodní české písně a říkadla


Karel Jaromír Erben, Praha 1864

Selské hospodářství.

409

Selské hospodářství.

  • 136.

Šťastný sedláček.

(Nápěv 587.)

Sedláčkovi hodně je:
jak namlátí, tak věje;

žitečko platí

za čtyry zlatý,
pšenička je za dukát,
šočovička taky tak.

Z Budějovická.

  • 137.

Veselý sedlák.

(Nápěv 761.)

Vždycky se ptajou,
komu to hrajou?

sedláčkovi!

nic se neptejte,
jen vy mu hřejte —
sedláčkovi!

sedlák musí vstát

řezanku řezat
koníčkovi.

Z Budějovická. — Srov. str. 273, č. 751.

  • 138.

Buď vesel!

(Nápěv 56.)

Buď, sedláče, hodně vesel,
třebas ani zrna nesel:

on křivánek neseje,
přece zpívá vesele.

Buď, sedláče, buď veselý:
v komoře máš kádi zelí,
v lochu trochu bramborů,
dej si zahrat nahoru!

Z Klatovska.

Vždycky sedlák je veselý,

jen dokud má v kádi zelí,

v lochu taky erpetle,

může seděl na pekle.

Na šráku má bochník chleba
a pod nim co k tomu třeba;
může sobě směle vzít,
do smetany omočit.

Z Prachenska. — Srov. Suš. 608.

  • 139.

Klaté časy.

(Nápěv 345.)

Můžeš si, sedláčku,
můžeš si zadupat,
když prodáš pšeničky
koreček za dukát!

Z Čáslavská.

  • 140.

Příčina veselosti.

(Nápěv 510.)

Rychtáři Klukovskej,
nic sobě nestejskej:
máš hodně obilí
a tlustý kobyly,
hodně si zavejskej!
Z Prachenska.

  • 141.

Sedlák furiant.

(Nápěv 588.)

Sedlák, sedlák, sedlák,
eště jednou sedlák,
sedlák, sedlák, sedlák
velkej je pán:
von má pás na břiše,
a na svým kožiše
tuli- lilii- tuli—
tu- tulipán.

Koukej, koukej, koukej,
jak je sedlák hloupej,
koukej, koukej, koukej,
jak je hloupej:

52