Selské hospodářství.
427
On sedí za kamny,
má hrnec smetany;
šafářko, vemte mu ji,
dejte ji do komory.
Z Kouřimská,
ít-
(Nápěv 586.)
Šafářko, kde je šafář?
já bych rád koně napás.
„Šafář je za kamny,
má hrnec smetany,
pekýlcem kouká na nás.“
Z Prachenska.
244.
Statná šafářka.
(Nápěv 558.)
Proč pak se ptáš,
kde je šafář?
přijde—li šafářka,
ona li vypráská
jako šafář,
jako šafář!
Z Budějovická.
245.
Vyhrůžka.
(Nápěv 212.)
•lest-li mně, šafáři,
dceru nedáš,
já na tebe povím,
kerak děláš:
vylezeš na sejpku,
nabereš si;
dovezeš do mlejna,
semeleš si.
Z Prachenska.
246.
Výstraha.
(Nápěv 405.)
Na panským mlátě
json dlouhý latě:
nechod tam, holka,
npadnou na tě.
Z Táborská.
247.
Dvorská služba.
(Nápě v 561.)
Proč pláčeš, má milá,
Andulko rozmilá ? —
.Jak nemám plakali,
sobě naříkali?
Mám do služby jiti,
ve dvoře sloužili.
Ve dvoře služba zlá,
šafářka nedobrá.
Hrách nedovařený,
nemastný, neslaný.
Kaše z roonky studily —
což mé srdce truchlí!
Maso nikdá není,
krom o posvícení!
Polívka z česneku,
práce bez oddechu.
Šafář chodí s holí,
honí nás po poli.
Z Táborská.
Selská strava.
248.
Pražená polívka.
(Nápěv 699.)
Žádnej neví, co já zkusím, zku-
sím,
žádnej neví, co já zknsím:
praženou polívku
na suchým rendlíku
celej tejden jisti musím.
Z Klatovska.