Marnost světská, smrt a pohřeb.
513
-
27.
Na lišej.
7 rána, když okna jsou zapocena,
setři ten pot prstem a lišej tím po-
tírej, a při tom třikráte říkej:
Lišeji, lišeji divokej!
nedělej se šírokej :
židi v pálek maso jedí,
at tě, lišeji, taky snědí!
Z Berounska.
-
28.
Padne-li nebo vlítne—li komu co
do oka, má třikráte na zem vy-
plivnouli a při tom třikráte říci:
Při z očka
do potočka!
Z Hradecka.
Marnost světská, smrt a pohřeb.
1.
Osud lidský.
(Nápěv 780
7e země jsem na zem přišel,
na zemi jsem rozum našel:
po ní chodím jako pán,
do ni budu zakopán —
potěš mne pán Bůh sáni!
kde jsou ty zlatý ručičky
moji nebožky mamičky,
co mě kolíbávaly,
k srdci přitiskávaly,
když jsem byl maličký?
Není jich už, není, není -—
dávno hnijou v černý zemi:
kterak já se odměním
svým rodičům přemilým
za jich dobrodění!
Z Budějovická. — Srov. Suš. 506.
Vzdecliuutí stařečkovo,
(Nápěv 59 7 J
Kam jsou se ty časy
poděly,
který v mej mladosti
bej vály? .
uz nejsou
a nebudou:
to trápí hlavu mou
šedivou.
Když jsem já bejvával
mladoučký,
miloval jsem děvče
hezoučky;
přeškoda
mej mladosti,
kterej jsem užíval
v radosti!
Z Budějovická.
Kpoiumky.
(Nápěv 49.)
Bejvávalo, bejvávalo,
bejvávalo dobře,
bejvávalo, bejvávalo,
bejvávalo dobře:
za našich mladejch let
bejval svět jako květ;
bejvávalo, bejvávalo,
bejvávalo dobře.
Z Hradecka. — ťíseň tato jest tak nazvaný
Canon tříhlasový. Zpěváci počínají totiž
jeden po druhém, vždy po čtyřech taktech
(po dvou řádcích), a každý přezpívá tu
píseň třikráte po sobě, tak že touž měrou
potom zase jeden po druhém přestávají.
65