Slovanstvo ve svých zpěvech: Kniha VIII. Písně černohorské


Ludvík Kuba, Praha 1890

58. Dolinou šla dívčina.

(Z vlastních zápisek.)

Nikšió.

Do-li - nou šla dív-či - na po chodní - čku ma - lém,

rosné kví - tí tr-ha-la, lka-la bě - dou, ža - lem,

ros-né kví - tí tr-ha-la. lkala bě dou, ža - lem.

Měla jsem tě milého, dosud mám ho ráda, a teď slyším o zradě, s jinou lásku spřádá. *)

Srdce bude želeti, klnout mu však nechci; srdce bude želeti, klnout mu však nechci.

Original:

Dolinom se šetala djevojčica mlada, rosno cvieće birala, plakala od jada.

Imala som dragoga, još ga srcem ljubim, a sad čujem nevjera, drugu će da ljubi.

[Srcem ću ga žaliti, аľ ga kljeti neću.]

*) Druhá polovice každé slohy se opakuje.

Volně.

0:00
0:00