9. Vítr růži polem širým nese.
(Z vlastních zápisek.)
Nikšić.
Ví - tr rů-ži, ja - go - da*), ví - tr rů - ži, jar - ja - go - di - ce*),
po - lem ši - rým ne - se, po - lem ši - rým ne - se.
Na Jovanův stánek ji donese. A pod stanem ticho, prázdno, mrtvo, jenom Jovo nemocný tu leží, nad hlavou mu staré gusle visí. Jovo vzdychne, struna bolně vzlykne. Nemocný tu Jovo guslím praví: Oh, vy gusle, samy neostaňte, v nepřátelské ruce nepadněte!
Hladového jste mne nakrmily, a červeným vínem napojily, na cestu jste dívky vylákaly, přivábily vdovy к vratům dvora, žínky mladé pod malá okénka! Stoj a čekej, pravá moje ruko! Komu budeš brzo poduštičkou? Zdali budeš dívce nebo vdově,
neb nevěstě sotva ověnčené?
*) Vložky tyto s "jagoda" a „jar-jagodice" se dle vzoru I. slohy do každého verše vsouvají.