12. U Omera výše Sarajeva.
(Z vlastních zápisek.)
Rijeka Crnojevića.
U O - me-ra vý-še Sa-ra je - va, u 0 - me-ra
vý-še Sa-ra - je - va, Du-naj, Du-naj, Du-na - ji, ti - chá vo-do
chlad - ná, Ma-re, Ma-re, Ma - ru - ško, le - pá jsi ty, mla - dá
Ma - ru-ško,
vysoký je les mu kolem dvora, a v tom lese zelená je louka, na té louce kolo započato. V kole hraje milá Damjanova; celé kolo hlavou převýšila, svojí krásou kolo zaslonila. K ní tu z kola hovoří Nikola: Pokryj líce, Damjanova milá! Dneska zhyne tobě Damjan sličný a to pro tvé líce sněhobílé.
Ještě oni spolu hovořili, houkne puška z lesa zeleného, a již v kole zasáhne Damjana. Damjan padne, milá k němu padne: O, Damjane, slunce moje jasné! Krásně jsi mi bylo svítívalo, ale brzo za hory jsi zašlo! Dívce mrtvá hlava odpovídá: Milá moje, růže ušlechtilá, květem krásným jsi mi vykvétala —
žel však, že jím nemohu se zdobit.
*) Ku každému verši.