Slovenské písně z uherskobrodska


Dr. Ferdinand Tomek, Olomouc 1926

Něco o písni lidové.

Národní písně jsou až dosud předmětem stálé tvorby lidové,
ovšem s tím upozorněním, že ty písně, které tvoří pokolení nám
bližší a nynější, daleko nedosahují té dokonalosti, jako písně, které
vytvořila generace před 50 až 70 lety. Tyto písně starší jsou většinou
rázu elegického, toniny měkké (mol), s nádechem melancholie,
s různými příkrasami, střídavým taktem i rytmem a zejména vy-
značují se zvláštním zakončením.

Písně novější jsou naopak rázu veselého, bezstarostného, sem
tam až rozpustilého a jsou už značně přizpůsobeny moderní době
a poměrům.

Tento rozdíl mezi písněmi starými a novými dá se lehce vy-
světliti růzností životních poměrů a jich zvláštností.

Dřívější trudné poměry poddanské poskytovaly dost a dost
příležitostí ku tvorbě písní rázu smutného. Styk mezi jednotlivci
byl mnohem větší a srdečnější, pospolitost vzájemnější, práce vět-
šinou ruční byly vykonávány většinou hromadně a tu, toť se rozumí,
píseň nikdy nescházela.

V písni sděloval slovácký lid svůj žal a stesk, písní vyjadřoval
svoji radost a veselost, písní vypravoval celé události a příběhy,
písní se modlil a nebylo věru žádného poměru životního, který by
nebyl vyjádřen písní, takže píseň stala se takřka druhou přiroze-
ností a životní potřebou Slováka.

Mlhavý obraz minulosti mihne často mojí hlavou, když takořka
denně naslouchám v létě k večeru zpěvu děvčat a chlapců, když
se vracejí z výdělku z panského pole cestou zvanou „robotní";
tu naskytne se mezi písněmi ještě sem tam leckterá „pěsnička" od
maměnky dceři vštípená a už mimoděk člověk zalétá myšlenkami
do minulosti, jak asi tak toutéž cestou chodívali z roboty ještě
dědové dnešní mládeže sice znaveni a uondáni, ale přece jen se
zpěvem na rtech.

Při tvorbě písní byla starší generace rozhodně plodnější a do-
konalejší než je pokolení nynější a je možno pozorovati u porovnání
s dobou starší dnes zřejmý úpadek lidové písně jak po stránce
obsahové tak i zpěvné. Dřívější poesie a nefalšovaná prostota u písní
nových mizí a pozorovati na nich jasně zhoubný účinek novodobé
kultury.